Čus Otus, máte venku nové album, které provází zajímavá tiskovka, jež naznačuje, že „Toxin“ je tvým detoxem od jiných toxinů. Pro mě překvapivá informace, protože tě považuji za velmi inteligentního a úspěšného člověka, který by měl mít o životě jasno… Jak se stalo, že ses dostal do potíží a v čem spočívaly? Napadají mě, asi jako každého, kdo si onen text přečte, drogy…
Čau Johane, no to je hned několik dotazů naráz, ale pokusím se na ně odpovědět co nejjasněji.
Toxin, tak jak je podávaný na albu, nemusí reprezentovat drogu v pravém slova smyslu, ale nebezpečnou závislost jako takovou. A závislej se člověk může stát na čemkoliv. Na Facebooku, na Fortnitu, na cigárech, alkoholu, kávě, čaji, ženě, muži, na pocitu bezpečí, na nenávisti… No vyjmenoval jsem pár příkladů za všechny. U mne to byla velmi zvláštní kombinace, ve které hrálo roli i to, že jsem si myslel, že mám v životě jasno. Jak pravil klasik: Pýcha předchází pád. Začal jsem mít problémy osobního rázu a do toho se na mě valil obrovský stres z práce (další závislost). Ten rok jsem dodělával svou sólovou desku „Century of Storm“ a čím víc jsem se blížil konci, tím víc jsem cítil prázdnotu. Jako bych najednou neměl co dělat, ale přesto jsem byl v obrovskym stresu, no a do toho jsem si začal užívat i rekreačních drog a alkoholu víc, než je zdrávo. A to byl ten hřebíček do rakve. Na jednom nejmenovanym fesťáku jsem se přejel takovym stylem, že jsem se z toho půl roku (psychicky) sbíral. Do toho neustávaly výše zmíněné problémy, prožil jsem si stavy úzkosti (do té doby jsem si myslel, že je to sranda, že to lidi přehání) a už to celé trvalo moc dlouho. Nebyl jsem nikdy na ničem závislej (no dobře… možná cigára, ale i ty se snažim krotit), ale prostě na mne všechno dolehlo a najednou byla všude kolem šeď, deprese a úzkost.
Dá se říci, že ti muzika pomohla „srovnat se“? Zafungovala jako terapie, jako spouštěč, abys dostal novou chuť do „beztoxinového“ života, nebo jsou to jen takové řeči, že muzika může člověka vytáhnout nahoru, ale hlavní je, když člověk chce?''
Muzika, sport, žena. Tři klíčový věci, co mi pomohly se zase srovnat. Neřekl bych, že teď žiju beztoxinový život, ale už je zase v rovnováze. Tím albem jsme stvořili jakýsi pomníček, že se tohle může stát každýmu a ohromně mi to pomohlo. Dále horolezectví. To mně taky pomohlo odpíchnout se ode dna. Pak jsem si našel chápavou a fajn ženskou, která mi pomohla v těch nejhorších chvilkách. A v neposlední řadě jsem vyměnil práci. A v tomhle případě jsem se zbavil toho nejzákeřnějšího jedu. Jenže máš pravdu, že nejdřív člověk musí chtít a začít pro to něco dělat. Když jen sedíš na prdeli a nic neděláš, tak sotva s něčím hneš. Ale řeknu ti: Je pekelně těžký se z toho gauče sebrat, profackovat se a začít na sobě makat.
„Toxin“ jako výsledek terapie vyznívá dost temně, hlavně úvodní dvě skladby jsou hodně drsné. Vznikly tyhle obě v době, kdy ti bylo nejhůř?
Všechny skladby jsem složil (nebo dodělal) ve stejnou dobu (říjen 2017 – leden 2018) a všechno to bylo stejně šedivý a hnusný, i když na začátku to asi bylo nejhorší a tam vznikly „Empty Sands“ a otevírací „Deeds of Hate“. Takže asi jo. Fakt je, že u druhé „Scarecrow“ jsem si dost poničil kytaru, když jsem nahrával, jak do ní vrtám elektrickou vrtačkou, tam mi taky nebylo moc fajn.
Dá se říci, že texty tvoří příběh se začátkem a koncem, nebo skladby „jen“ mají podobný koncept, společné téma?
Ano, skladby jsou poskládané za sebe tak, aby to dávalo smysl, ale nedávno jsem zjistil, že by vlastně fungovaly, i kdyby se otočily a šly od poslední k první. Jen by to byl trochu jinej příběh. (úsměv)
Na textech jste dělali s Chymusem. Proč to? Jak dlouho vám psaní trvalo? Sešli jste se osobně a probírali či psali u jednoho stolu, nebo všechno probíhalo na dálku?
S Chymusem jsme si v roce 2017 úžasně zanotovali, když pro mne dělal videa pro moje sólovky a co čert nechtěl, tak si v létě 2017 taky prožíval dost tvrdou krizi. Ani jsme o tom moc nemluvili, ale oba jsme věděli, kde se nacházíme a bylo to hnusný. Uměli jsme se ale navzájem podržet a když došlo na otextování těchhle stavů, tak byl Chymus jasnej adept. Tom je jako skladatel textů neuvěřitelná bedna. Ta spolupráce s ním byla naprosto úžasná. Já jsem vždycky přinesl námět, popřípadě i část textu a pak jsme si u mne doma na pár hodin sedli a během dvou sezení bylo vše v kupě. Pak se udělaly jen nějaké lehké korekce, aby to Alešovi sedlo do pusy a bylo hotovo. S Tomem chci určitě spolupracovat dál! Fantastickej člověk a brilantní textař!
K titulní skladbě jste vypustili dnes hojně využívané lyric video, i když ve vašem případě je to taková kombinace klipu a textu, stejný případ je i druhé video „Sunlight. Be Me! Sunlight Begone!“ Proč padla volba na tyhle dva kusy?
Na „Toxinu“ jsme se shodli, že je to jasná hitovka, takže tam byla volba jasná. U druhé jsme trochu váhali, ale když jsme slyšeli první mix „Sunlightu“, tak jsme si sedli na zadek. Tu skladbu jsme měli vždycky rádi a rádi jí hrajeme, ale až na albu, s Romovými jemnými tahy „štětcem“ teprve dostala ty správné grády. Za mne osobně je to top skladba celého alba.
Na obalu máte modifikovanou kresbu L. da Vinciho Vitruviánský muž. Proč zrovna tenhle motiv? Vyšel nápad z kapely, nebo od Dahlien? Ta ostatně odvedla velmi dobrou práci, myslím, že vám udělala váš dosud nejhezčí obal… i když nejtemnější.
Tenhle nápad vzešel z kapely. Původní nápad byl mít na obalu jen překřížené stříkačky, ale to bylo trochu moc minimalistické. Aleš přišel s nápadem toho Vitruviana jako symbolu dokonalosti, s tím že se do něj pumpuje jed o sto šest. A před ním stojí žena, které ten jed proudí... no... z kundy! Ten symbolismus je tady docela očividnej. My všude dodáváme, že to album je o lásce. (úsměv) S obalem jsme taky stoprocentně spokojení! Dahlien je další z lidí, které patří obdiv a která opět ukázala, že je člověkem na svém místě!
Nechme už stinné stránky života i hudby a pojďme na něco veselejšího. Co třeba příchod Dharma? Myslím, že v minulosti jste se v nějakých kapelách potkali, i když nevím na jako dlouho, protože jak v RITES OF UNDEATH, tak v POPPY SEED GRINDER se sestavy často měnily. Byl Dharm první volbou, když odešel předchozí bubeník?
Ano byl. Prostě z toho důvodu, že jsme nechtěli hledat bubeníka přes inzerát a všichni známí byli zadaní v jiných kapelách / projektech. Dharm je člověk, kterého známe léta letoucí, máme ho rádi a víme, že to není žádnej osel.
Proč vlastně Šimon v MINORITY SOUND skončil? Táhl to s vámi skoro od začátku…
To máš pravdu, ale Šimon dostudoval konzervatoř, začal hrát dost jiný věci a hlavně přestal stíhat. Přeci jen: Je to člověk, co se momentálně hraním živí a aby odřekl hraní na svatbě za X peněz, kvůli hraní s MS, za pár kaček a slušnou kocovinu? To už si on prostě nemůže a nechce dovolit. Jinak se Šimonem udržujeme přátelské vztahy, čas od času si napíšeme, a dokonce jsme tuhle byli i na pivu. (úsměv)
Další změnou je volba jiného studia. Tentokrát jste vyrazili k Danu Frimlovi do The Barn Studia. V minulosti jste si vyzkoušeli více studií (MetalGate, Šopa) i nahrávání vlastními silami – můžeš srovnávat, třeba i technické možnosti… kde se ti nahrávalo nejlíp a proč?
MetalGate bylo studio s perfektním zázemím, ale bylo poměrně špatně vybavené. Šopa měla zázemí horší, ale zato byl u mixu Staňa s arzenálem skvělých mikrofonů a obrovským know-how. Navíc skvěle fungoval i jako producent. A The Barn je vlastně kombinací obojího: To vybavení, co tam Dan má… No o tom jsem dycky jen slyšel (úsměv), studio je fantasticky technicky vybavené, je to nádhera, je tam super zázemí, Dan jako producent je přísnej a navíc je absolutní sluchař, takže jen tak něco nepustí. No co ti budu povídat: The Barn zatím vítězí, i když do Šopy bych se taky ještě rád někdy vypravil, tam to mělo taky svoje kouzlo. (úsměv)
V The Barn Studiu jste strávili patnáct dní. To je na jednu stranu málo ve srovnání se zahraničními veličinami, na jednu hodně ve srovnání s některými tuzemskými partami, které to nahrají třeba za víkend. Každý určitě řekne, že kdyby měl neomezené prostředky, bude ve studiu třeba rok… Jak to vidíš ty? Stihli jste za těch patnáct dní všechno, co jste potřebovali, nebo bys taky ještě nahrával, kdyby to šlo?
Myslím, že těch 15 dní bylo dostačujících. Ono je to i o tom, že nejedeš každej den jak šroub 12 hodin, ale uděláš si i pohodu. Na všechno máš dost času, nemusíš se stresovat, že něco nestihneš, nebo že budeš muset dělat kompromisy. Jasně! Kdyby to šlo, tak bych tam teď ještě třeba jednu, dvě věci přehrál, protože vylezly až v mixu a k tomu by se hodil ten rok ve studiu, ale na druhou stranu si taky musíš umět říct, kdy je hotovo a nenimrat se ve věcech, který fungujou!
Minule jsme si povídali o roli Roma Di Prisca, který obstarává mix a mastering. Změnil se s novinkou jeho přístup a přínos, nebo to proběhlo stejně? Nenapadlo tě zkusit spolupráci s někým jiným?
Abych se pravdu přiznal, tak jsme uvažovali, že to zkusíme jinde, nakonec jsme šli metodou tzv. test mixů (několik lidí nám poslalo své mixy a my si vybrali ten, co nám seděl nejvíc) a Rom to prostě zase převálcoval. Nehodil to hned z první a tentokrát jsme ty skladby vraceli k opravám vícekrát, než při minulých deskách. Říkali jsme si, jestli je to námi, že čím jsme starší, tím jsme přísnější, nebo jestli se s tím Rom tentokrát víc pere, ale prostě jsme se o hodně věcech dohadovali jak mezi sebou, tak s Romem samotným. Dharm, kterej nikdy takovouhle věc nezažil, tak byl překvapenej, jaký detaily řešíme, že v jinejch kapelách, kde hrál, tohle nikdo nehrotil. Nicméně ten výsledek předčil naše očekávání! Konečně jsme se shodli, že tohle je album dotažené po všech stránkách na 100 %.
Myslíš, že fanoušci v dnešní době dokážou ocenit kvalitní zvuk? Řada jich kašle na fyzické nosiče a muziku poslouchají z Bandcampu, YouTube a dalších platforem, kde není zvuk ideální…
Myslim, že jak kdo. Já si teď nedávno pořídil Spotify a z tý kvality jsem dost zklamanej. Na druhou stranu Bandcamp je docela slušnej, co se kvality týče, YouTube je hrůza, ale s tím se nedá nic dělat no… tam člověk bejt musí. Já myslim, že dneska na to dost lidí kašle, ale na druhou stranu existuje i nemalý procento lidí, kteří na to nekašlou a CD si koupí (ovšem když si stáhneš oficiální distribuci přes Bandcamp ve wavech, tak máš tu kvalitu úplně stejnou).
Bude ideální zvuk na vašich vystoupeních? Kam se letos během léta, respektive zbytku roku chystáte? Bude víc koncertů než v letech 2016-2018, kdy jste s živým vystupováním docela šetřili…
Zvuk bude ideální, jak je naším dobrým zvykem. (úsměv) I když občas se nemůžu zaručit, že nám to zvukař nezkurví, ale vzhledem k tomu, že si umíme udělat zvuk na podiu, tak tohle riziko minimalizujeme.
Koncertů chystáme o moc víc. Už nám toho dost visí na stránkách (www.minoritysound.com), ale zdaleka ne všechno, stále ještě jednáme o podzimních akcích a jsme otevření nabídkám. Rozhodně budeme o každé akci informovat předem přes FB, Twitter, Instagram,... a samozřejmě i na stránkách bude vše přehledně zaznamenané.
Jinak 28. 5. je křest v pražském Rock Café. Je to zad(h)armo, tak koukejte dovalit!
A kolik věcí z nového alba plánujete hrát živě?
To záleží jak dlouhý dostaneme hrací čas. Na křestu jich zazní sedm (z osmi). Na festivaly plánujeme čtyři. Naživo chceme hrát i starší věci, ale čím více dostaneme prostoru, tím víc nových věcí zazní.
Rozestupy mezi vašimi alby se postupně prodlužují. 2, 3, 4 roky, teď by tedy mělo následovat další album za pět let, v roce 2024. Co si o téhle prognóze myslíš? A neříkej mi, že ty pravidelně se zvětšující rozestupy jsou náhoda… (smích)
Já bych řekl, že nové album (nebo singl / EP) bude daleko dřív. (úsměv) A ty rozestupy jsou fakt náhoda! Tohle nikdo nikdy neplánoval! (smích)
