Z Brna se o pozornost hlásí další mladá kapela s poněkud nešťastně zvoleným názvem VANGUARD. Neříkám, že tucet dalších kapel stejného jména disponuje světovým věhlasem, ale v roce 2013, kdy tuzemská parta vznikla, už snad internet fungoval a malé rozhlédnutí kolem by neškodilo. Ale v Česku se snad kapela nesetká s tím, že by si ji někdo zaměnil s jinou… myslím co se názvu týká.
Se záměnou hudební už to tak snadné není. Podobně se dnes prezentuje celá plejáda kapel, respektive se tak prezentovala i v minulosti. Nejsnazší je hodit VANGUARD do pytle s nápisem švédský melodický death metal, jako vodítko to zafunguje spolehlivě, a pak ještě najít něco, čím by se našinci odlišili. Což není úplně snadné, na druhou stranu s se tím (odlišením se) dá operovat v každém žánru. Pak už je to spíše o pocitech, která dokáže ta která nahrávka v posluchači zanechat, o řemeslné zručnosti, vokálních výkonech, produkci… A tady si VANGUARD pochvalu zaslouží, protože debutové album nazvané jednoduše „II“ se jim povedlo.
Když už jsme u názvu, tak kapela se rozhodla nahrávky pouze číslovat, předcházející kratší počin nesl název „I“, navíc titulní strana obalu rovněž obsahovala orla, možná symbol, kterým se kapela hodlá prezentovat na věčné časy. (úsměv) Když jsem nakousl grafiku, tak kromě řemeslně pěkně ztvárněného orla obsahuje jednoduchý digipack sestavu a fotku kapely (těžce nepovedenou; takhle se nechat vyfotit do metalového CD… ať si kdekdo říká, že na oblečení v metalu nezáleží, důležitá je hudba, tak stoupnout si před fotografa v teplákové bundě nebo ve svetru s kosočtverci…) a dvanáctistránkový booklet s texty.
Na CD se nachází osm skladeb, které zní svěže, obsahují chytlavé i ostré pasáže, a co je hlavní, nemají tendenci koketovat s metalcorem. To se spíše sem tam přikloní k thrash či black metalu. Úvodní kompozice „Coalescence“ naznačuje, co je kapele vlastní – střídání pomalejších a svižnějších úseků, táhlé melodie i zahuštěná masa, pestré vokály. U zpěvu jsem si napřed myslel, že se o něj dělí dva lidé, podle bookletu je ale pěvec jediný – a Tomáš se vůbec neostýchá vedle deathového growlu zařadit takřka blackový skřehot či thrashový řev. Docela by mě zajímalo, jak ony přechody, které jsou na pořadu dne prakticky neustále, bude frontman zvládat na koncertech.
Jestliže úvodní položka naznačila směr, druhá „Succumb“ je o poznání živější, melodie se střídají jako divé, hraje se hlavně rychle, bicí pěkně tepají (v první skladbě mi nepřijdou dobře vymyšlené, hlavně občasné trtrtrtrtr mi nesedí), chvíli se nechá mluvit i o závanu old school podoby žánru, když to pánové trochu ohlodají. Skladby navazují s kratinkými pauzami a pořád se toho děje dost a dost, a naštěstí umí kapela v pravý okamžik ubrat a zařazuje oddychový song. „Spectacle of Inertia“ je pomalejší, není v něm tolik kudrlinek, ale objevuje se i tíživá atmosféra, lehce směřující k doom metalu. Další songy ale opět přetékají melodiemi, změnami tempa, vokálů, vyhrávkami, až poslední regulérní song se nese v jiném duchu. Sáhodlouhá „Feast Thine Eyes“ trvající déle než osm minut začíná čistými chorály a skoro heavymetalovými kytarami, aby v průběhu hrací doby nakoukla do všech koutů, v kterých už se kapela nacházela – k heavy metalu má častokrát poměrně blízko a osvěžení je to vítané, na rozdíl od kombinace čistých vokálů a řevu v závěrečné pasáži – to už mi přijde překombinované moc.
Na závěr je zařazený napůl skrytý (není uveden v seznamu skladeb na přebalu, text v bookletu ale nechybí) song „Iron Sky“, který kapela představila už v roce 2016 a který za novějším materiálem citelně pokulhává. Je takový hodně obyčejný, na druhou stranu ukazuje, že se za dva roky kapela skladatelsky výrazně posunula.
Seznam skladeb:
- Coalescence
- Succumb
- Hollow Idol
- Spectacle of Inertia
- Final Prophecy
- Sunshine Never Comes
- Demigod
- Feast Thine Eyes
- Iron Sky (bonus)
Čas: 42:20
Sestava:
- Tomáš Kačer – vocal
- Filip Vrba – guitar
- Vojtěch Jeřábek – guitar
- Jan Blaha – bass
- Martin Medek – drums
