První tuzemská deska vydaná v roce 2019, která se mi dostala do ruky, je od svérázů ILLEGAL ILLUSION. Slovo svérázové hraje u téhle kapely docela důležitou roli. Chlapi stejně jako na minulé nahrávce „Things After Death“ neplavou po proudu, ale mají naopak v sobě stále dost vzdoru, což se projevuje na skladbách, které nejsou zpočátku, a i v několika případech ani později, tzv. uživatelsky vstřícné.
Přesto, že samotní muzikanti charakterizují novou desku jako nejpřímočařejší album ve své dlouholeté historii, neznamená to, že slovo přímočarý musí nutně znamenat chytlavý a snadno uchopitelný.
„Dried Blood Syndrome“ má silný tlak, deska většinou utíká překotně dopředu, ale i když se zpomalí, žádného oddychu v pravém slova smyslu se nedočkáte. Pravdou je, že skladby jako „Quarantine“, případně „Palms“, snesou označení „poměrně čitelné věci“, ale ani tady člověk nedostane nic zadarmo. Jejich grungeový nádech z raného období tohoto žánru podtržený chytrými instrumentálními vychytávkami se ve finále stejně do té znepokojující nálady přehoupne. V tomhle má prsty i vokál Jiřího, který svým „nařvaným“ a toliko pro skupinu signifikantním hlasem podtrhává intenzitu, kterou novinka bezesporu má.
Vybírat nějaké highlighty alba je u podobně semknuté desky vždy oříškem. Spíš než jednotlivé skladby se vyplaví na povrch určité pasáže, které vynikají a zřejmě nepřekvapí, že jsou to ty chytlavějšího charakteru. Těm snadněji do hlavy lezoucím tónům připravují půdu většinou rytmicky pestré základy, kdy se dá říct, že bubeník málokdy postojí na místě a jeho hravý smysl pro rytmus je kapelním „know how“. Zvolený model pěkně vyniká obzvlášť v páté „Birthmarks“, kde skladba přes nervní úvod přejde do parádně chytlavého refrénu, který je umně po vokální lince nafrázovaný a patřičně podpořený melodickými kytarami.
Silnou a mou nejoblíbenější skladbou je „Roof Dogs“ a to zejména kvůli její úvodní pasáži, kdy kytara společně s bicími umí nadělat hodně parády; a když se ke konci přidá krátké sólo, je vymalováno. Netypickou záležitostí je věc „You Smell Like Lambada“, umístěná na samotný konec desky, kde překvapí absencí bubnů, což jí neubírá na zajímavosti a určitě patří k nejzajímavějším kouskům nahrávky.
O tom, že ILLEGAL ILLUSION přistupují ke své tvorbě zodpovědně, svědčí slova z tábora kapely i samotný fakt, že deska vznikla po dlouhých sedmi letech. Logicky nezahálí ani grafická část, na které si dala kapela také záležet a tak můžete v ruce držet vkusný digipack, který obsahuje nejen anglické texty, ale i jejich překlady do češtiny. A v plánu je navíc i vinylové vydání.
Pro toho, kdo se s tvorbou kapely dosud nesetkal, budou do jisté míry ILLEGAL ILLUSION těžko zařaditelnou a možná i nesnadno skousnutelnou kapelou. Je bezesporu, že jejich projev vycházející z poctivého rocku, do sebe tak nějak nenápadně implantuje prvky noise rocku, grunge, post hardcore a v neposlední řadě alternativních postupů. Vše na „Dried Blood Syndrome“ zní velmi dobře, ale je potřeba se k té pravé podstatě proposlouchat. Každopádně je jasné, že tady máme co do činění s kapelou, která svou tvorbu podává nestandardní, ale náležitě kvalitní formou.
Seznam skladeb:
- Quarantine
- I Am Running
- Palms
- New Funeral Service
- Birthmarks
- Feeder
- Roof Dogs
- Vitamin
- With Half Of Mellow Sun
- You Smell Like Lambada
Čas: cca 33 min.
Sestava:
- Jiří Bialík – zpěv, kytara
- Michal Sobotka – bicí
- Matěj Kuděla – kytara
- Michal Kuděla – basa