Rozhovor s ILLEGAL ILLUSION byl nutností. Nové album si od ledna žije svým životem a právě ono bylo hlavním důvodem proč prohodit pár slov s Jiřím – kytaristou a zpěvákem této letité kapely, která se stále drží ve formě a s přibývajícími léty zraje.
Mezi vašimi posledními deskami je rozestup sedm let. Když se to takhle napíše, vypadá to děsivě… Byli jste tou dobou nefunkční, nebo to prostě jen tak vyplynulo ze života?
Aktivní jsme neustále. Koncertovali jsme a natáčeli desky, jen jsme je nevydávali. Tohle album se začalo točit na jaře 2016 a už před tím jsme pracovali na demosnímcích. Bylo jich opravdu milión, ani o jeden míň. Přísahám! Je třeba vzít v potaz, že předchozí deska „Things After Death“ vyšla v roce 2012, nějaký ten pátek jsme jezdili s touhle deskou a kolem roku 2015 jsme tvořili tu, kterou jsme 2016 nahráli a následně smazali – pak se to lehce zadřelo…
Zachytil jsem, že váš koncertní setlist se skládá z celého nového alba a je brán skladbu po skladbě stejně jako na CD. Celkem neobvyklý způsob vyjádření. Můžeš to nějak okomentovat? Starší hitovky už vás nebaví?
Tohle je v naší, ne úplně krátké, historii úplná novinka! Hned potom, co jsme zahodili natočený materiál z jara 2016, začali jsme dělat na další miliardě demosnímků. Zkusili jsme dělat live demáče, žádné natáčení do PC, žádné předprodukce, prostě ořezané písně tak jak padaj z kytar… Už jsem to někde říkal, ale hned potom, jak to zase začalo drhnout a my se začali točit na místě, Bota nadhodil myšlenku, že nástroj, na který skládáš, ovlivňuje to, co z něj leze. Moc se mi nechtělo tohle „moudro“ podporovat, ale koupil jsem si nového Mustanga, Jaguára uložil do kufru a najednou opravdu tyhle čáry do sebe začaly zapadat! Pořadí, ve kterém tyhle písně začaly ožívat, jsme z prdele zachovali i na koncertech! Pořadí jsme zachovali i na albu! Říkal jsem čáry? Tak to je to správné slovo – začalo to fungovat a dali jsme to dohromady velmi rychle. Starší věci samozřejmě hrajeme, ale jen jako přídavky.
Jak je to s Venus Flag Records, což je vaše vydavatelství, které je taky nějaký ten rok v hibernaci? Proč jste se vlastně rozhodli založit svůj label?
To je jednoduché, když se ti něco nelíbí, tak si to udělej sám! Zdálo se nám, že když jsme vydávali pod někým, že to všechno moc dlouho trvá a že jsme tak nějak všude na okraji. Teď si všechno děláme sami, kooperujeme s kapelama z Venus Flag Records, pomáháme si s koncerty, distribucí merche atd.. Všichni jsme lehce přibrzdili, nicméně zkoušíme tuhle káru VFR znova nahodit a naleštit: kluci z HUMNA PUPPET znova ve velkém rozjeli kultovní Oakfest, SOCIÁL PÁRTY točí novou desku a LE BAIN DE MAID nás s novou deskou „Na konci“ předběhli o měsíc a koncertují jak diví. Tohle už je potrava pro Venus Flag Records docela solidní.
V minulosti jste vydávali u různých vydavatelství, za pozornost stojí, že vám vyšla deska „Under The True Color“ pod Redblackem, kdysi ceněným labelem. Tou dobou ale už šlo vše ohledně prodeje CD do háje. Máš nějakou vzpomínku na tuhle spolupráci? Jak jste se cítili mezi metalovou společností?
Tehdy už byl asi Redblack za zenitem a vše směřovalo k X Production. Cítili jsme se u nich na okraji a byli jsme na okraji. Ale to jsme byli všude a tady to nebylo jiné. Naštěstí nás ta situace nezastihla s kalhotami dole, nespoléhali jsme se nikdy na nikoho a na nic, jen na sebe. S odstupem času to hodnotím jako kladnou zkušenost, i když to v té době tak nemuselo vypadat a pravděpodobně jsme to tak tehdy ani necítili. Nic méně děkuji Tomovi Prekovi (šéf Redblacku) za tu příležitost.
Nové album je stejným oříškem jako to minulé. Vaše kompoziční postupy nejsou úplně tradiční, z čehož plyne, že vaše hudba potřebuje víc času, aby v člověku zakořenila. Evidentně si v těchto postupech libujete, na druhou stranu se těžko stanete „miláčky národa“. Nějaké dobývání met jste už dávno vzdali?
Z mého hlediska je nové album nejpřímočařejší z celé naší diskografie! Snažili jsme se celou produkci ořezat na kost. Naše strategie je jasná: udělat nejlepší píseň, nejlepší album, hrát nejlepší koncerty s novým materiálem! To jsou naše mety. Nemáme žádné osvědčené postupy, ba právě naopak, jakmile se nám zdá, že už makáme podle nějaké šablony, zkusíme to jinak. Svou tvorbou míříme pouze na ukojení svých eg. Vše ostatní, co z toho vyplyne (být v kapele, deska, koncerty), je úžasný bonus navíc!
Vnímám vás jako specifickou a originálně znějící kapelu, k čemuž přispívá i tvůj vokál. Když si pustím starší nahrávky, i tady je znát, že procházíš vývojem… když jsme vás viděl loni naživo na festivalu Festa de la pohoda, přišlo mi, že musíš být po vašem setu s hlasivkami na dně. Působil jsi, že jdeš na „krev“. Jak máš tu svou rašpli srovnanou v krku?
Se svým hlasem neumím pracovat tak, jak bych chtěl, ale i když to tak nevypadá, v rámci možností s ním pracuji tak, abych negrcal krev. V minulosti jsem si nechal poradit, jak s ním pracovat a jak ho před koncertem i po něm opečovávat v rámci možností. Musím udržovat i nějakou fyzickou kondici, no a pokud tohle vše nezanedbám, tak to všechno opravdu jen vypadá, že jsem zpíval naposled v tomhle vesmíru. Rád bych podotknul, že to není nějaký divadýlko, ale zpěv zůstal tak nějak na mně a já to jinak neumím…
Texty máte v angličtině, jak k tomuhle došlo a proč tenhle jazyk, čeština vás nikdy nelákala?
Když jsme začínali (cca 1994-95), ani mě to nenapadlo, české kapely jsem téměř neposlouchal. Dost povýšeně jsme se k tomu i vyjadřoval, za což bych si s chutí zpětně nakopal. Pak jsme se dostali k Pohodě Records a tam se nám, lopatám ze severní Moravy, otevřel jiný svět (Silver Rocket, GNU, Ježek a svět kolem nich…) a já zjistil, jaký jsem hlupák. Několikrát jsem češtinu zkoušel, ale něco už mám v hlavě přehozené, vždycky to byla katastrofa. Naposledy jsem se tím aktivně zabýval, když jsme slyšel poslední PACINO, případně pokaždé, když slyším Cracka ze SOCIÁL PÁRTY řvát:„vypadáš jako DiCaprio...“, baví mě i LE BAIN DE MAID a miloval jsem lyriku Čerta z HUSA, když řval, že „… musí zabít slunce!“ To jsou ty momenty, kdy mě to mrzí, že to taky tak neumím.
Popsat vaši hudbu v recenzi je velká výzva. Do alternativního rocku se dá schovat ledasco, ale jestli to vyjádří přesně to, co hrajete, si nejsem jistý. Jak ty bys vaši hudbu přiblížil někomu, kdo vás nikdy neslyšel?
Víš, teď se nechci nikoho dotknout, ale to by měla být práce vás, hudebních žurnalistů. S tímhle se potýkáme už od recenzí k naší první nahrávce od roku 1995! Když řeknu sonic/indie/core, co to komu řekne? Další otázky, další nepochopený odpovědi… Já myslím, že my jsme poho/rocková kapela, která... jasně, občas koncertně leckomu sfouknem svíčku, ale je jednoduchá až na dřeň. To vy všichni kolem jste složití a nečitelní a já nevím co ještě, my jsme v lati. (úsměv)
Z čeho ty jako posluchač máš největší husí kůži? Vracíš se do svých pubertálních let za klasikami, nebo máš i náladu objevovat nové party? Můžeš na nějaké upozornit?
Musí to být dobrá píseň, a jedno, jestli jestli to jsou SLAYER, nebo SMOG. Když už z něčeho mám husí kůži, tak to poznám tak, že ve mně spustí proces tvorby, většinou prvně textů, třeba teď to byl můj oblíbený Thom York s písní „Suspirium“ z alba „Suspiria“ (2018). Můj posluchačský vzorec je jednoduchý: pokud něco objevím, poslouchám to do zhnusení, pořád a pořád, dokud to něčím nenahradím. Staré klasiky, tak jak už jsem říkal, ty už mám taky oposlouchané do zhnusení, miluji třeba THE BEATLES, ale že bych si je sám od sebe jen tak pustil o samotě, to ne. Sbírám hudební biografie, tak že pak svýma chytrostma trápím své okolí, pří různých „zásadních“ debatách o kapelách. Co aktuálního bych doporučil? LE BAIN DE MAID „Na konci“, LEWIS DEL MAR, Frank Carter & The RATTLESNAKES - „Modern Ruin”, METZ – „Strange Peace”, LONELY THE BRAVE – „Things Will Matter”, DEATH FROM ABOVE 1979 – „Outrage! is now“, CHASTITY BELT – „I Used To Spend So Much Time Alone“ a nakonec trojice těchhle tří krásek: Eliza Shaddad – „Future“, LAND OF TALK – „Life after youth“ a Little Simz – „A Curious Tale Of Trials“.
U ILLEGAL ILLUSION se vždy píše, že jsou z Bílovce. Platí to ještě vůbec? Máte tam základnu a kde se cítíte nejvíc doma, teď myslím ve smyslu hraní koncertů?
Platí jen z poloviny. Zkušebnu máme v Bílovci, nicméně bráchové Matěj (kytara) a Michal (basa) už tady nějaký rok nebydlí. Matěj bydlí u Zlína, Michal v Olomouci, já a Bota (bicí) sice v Bílovci bydlíme, ale já dělám v Opavě a Bota v Olomouci. Bylo to chvíli složité, ale našli jsme „vzorec“ jak i za těchhle okolností fungovat jako kapela. Nejvíce koncertů jsme odehráli asi na Pohodě ve Vodňanech, i na Festě jsme byli asi potřetí… Tady jsme rádi.
Čeho byste chtěli v roce 2019 s kapelou dosáhnout? Máte v plánu obrazit nějaké festivaly? A jaký festival by byl pro vás něco jako splněný sen?
Jak už jsem říkal, nejlepší písně a nejlepší album už máme (úsměv), zrovna pracujeme na deep-black vinylové verzi „Dried Blood Syndrome“. Ve čtvrtek, 21. března budeme hrát v Praze na Žižkovké noci, což je festival, na který se těšíme! No a dostali jsme nabídku na ruské turné, které by se mělo odehrát letos na podzim – tak z toho teď máme malou čepici. (úsměv) Tohle zrovna intenzivně řešíme. Inu, příjemné by bylo zahrát si třeba na Brutal Assaultu! (úsměv)
