Ačkoliv NAHUM vznikli v roce 2004, do širšího povědomí se dostali až po roce 2010. S debutem nespěchali, vydali jej v roce 2012 a následně v tříletých odstupech další dvě alba. Třetí „Within Destruction“ vyšlo loni na podzim a zatím sklízí samé příznivé ohlasy. Ne že by ta předchozí zapadla, ale přijde mi, že teď jsou NAHUM v laufu, že se o nich začíná mluvit v jiných souvislostech a že se dostali do tuzemské extraligy. Cesta nahoru ale nebyla zadarmo, čímž nemyslím jen finanční investice. V rozhovoru nejen o novém, snad přelomovém albu, to potvrzuje kytarista Tomash.
Ahoj. Když jsem si dělal na Fobii inventuru článků, v nichž NAHUM figurují, našel jsem recenze na všechna tři alba, nějaké reporty a krátké představení formou odpovědí na „Deset otázek“. Větší povídání zatím na pořad dne nepřišlo, tak je na čase to napravit. A i když většina kapel nemá otázky ohledně historie v oblibě, na začátku bych se do minulosti přesto vrátil. Vznik datujete do roku 2004, rychle jste nahráli demo (2005), ale pak vám sedm let trvalo, než vyšel debut „The Gates Are Open“. Čím to bylo způsobeno? Personálními změnami? Nebo jste nechtěli vydat album za každou cenu a materiál cizelovali?
Ahoj! Kapela vznikla už v roce 2004. Ale po dvou letech fungování se dva členové kapely přestěhovali do Londýna. Ta pauza byla tedy nezbytná. Po návratu z Anglie došlo k obnovení činnosti, byť už v obnovené sestavě. Debut pak byl až záležitostí let 2010-2012, takže materiál se piloval standardně dlouho, přičemž se na něm objevila i nějaká ta skladba a pár riffů z dema. Od debutového alba „The Gates Are Open“, které už je vyprodáno, se vše rozběhlo jako nezadržitelný metalový stroj.
Vaše předchozí alba sbírala pěkná hodnocení, ale mám pocit, že až s vydáním „Within Destruction“ jste se vyšvihli do nejužší tuzemské špičky. V čem spatřujete důvody? Liší se novinka od předchozích dvou desek tak výrazně? Jak těžké je dnes v death/thrash ranku přijít s nahrávkou, která se něčím odliší od záplavy titulů, které každodenně vycházejí? Teď myslím hudební stránku věci…
Za prvé se chceme vždycky posouvat, zlepšovat a hledat hranice, kam až můžeme v kvalitě zajít. Vždy se snažíme poměřovat jen s těmi nejúspěšnějšími kapelami a legendami žánru, takže pořád máme chuť jít dál. Dalším důvodem může být, že v závěru realizace druhého alba „And The Chaos Has Begun“ jsme trochu obměnili sestavu. Noví kluci přinesli do kapely velkou kvalitu, novou chuť a energii. Tím pádem nový materiál mohl vznikat nespoutaně, tak, aby byl co nejlepší a z důvodu konceptu tří alb je také nejvíce intenzivní. Kluci předvedli super výkon a ta nahrávka na tom stojí. Mnoho našich fans nedá dopustit jak na debut, tak na dvojku, ale já jsem toho názoru, že každé další album přineslo stejně velký posun v kvalitě materiálu i produkce. A přesně to chceme.
A jak je těžké přijít s něčím odlišným? Navzdory tunám a tunám nové muziky si nemyslím, že nějak extra, napadá mne vícero způsobů jak být za každou cenu jiný. Ale naší ambicí je být v první řadě dobrý, pokud možno vynikající a to i s kvalitně odehranými koncerty. A i když děláš „klasiku klasik“ tak právě tím můžeš být odlišný. Chceme se odlišit a zaujmout hlavně kvalitou a to se zřejmě povedlo, z čehož jsme nadšení. My se nespokojíme s průměrem u sebe ani u ostatních, jedině tak se můžeš odlišit od záplavy titulů.
Rukama mi ročně projdou desítky, možná i stovky titulů. U některých je na první pohled zřejmé, že kapely nekladou důraz na to, aby jejich produkt „nějak“ vypadal. Vaše CD má obal parádní, do detailu vypiplaný. Razíte heslo, že i obal prodává?
Určitě. Ale sám bych to vyjádřil spíš jinak. Nepiplali jsme se s tím, že „to prodává“, ale protože prostě milujeme skvělé covery a kvalitní práci. Naším snem vždy bylo mít vymazlený kult cover, a povedlo se. Lidi to samozřejmě vnímají, líbí se jim tohle umění a tak má nahrávka zaslouženou a přirozenou pozornost. Pro nás je obal vždycky spojen s muzikou víc než pupeční šňůrou, nechceme ho odfláknout.
Autorem obrázku na Vladimír „Smerdulak“ Chebakov z Ruska. Jak jste k němu dostali a jak probíhala spolupráce? Vybírali jste z hotových prací, nebo je ono monstrum vytvořeno na zakázku podle vašich instrukcí?
Chtěli jsme absolutní světovou top kvalitu a řešili jsme dlouho spoustu umělců a světově zavedených jmen. Díky opravdu poctivé analýze jsem narazil i na Smerdulaka, který nás svými schopnostmi úplně dostal a neváhali jsme ho hned kontaktovat. Ústřední motiv vzešel z Pavlovy hlavy, ale samotná realizace byla na Smerdulakovi s tím, že měl k dispozici naši muziku; chtěli jsme, aby v tom rezonovala. Sám koncept se nějakou dobu piplal, ale to finále ze sebe dostal hodně rychle. Dohodli jsme se na úzké spolupráci a jsem nadšený z toho, že se stal naším dvorním autorem, připravil nám nový merch a na dalších projektech dělá, takže tohle klaplo parádně.
Když se booklet rozloží, obrázek pokračuje – napadlo mě, že by se hezky vyjímal na gramodesce, ideálně gatefoldu. A obecně by na velkém formátu mnohem lépe vynikl. Zasáhla vás vinylová vlna a měli byste z gramofonové desky radost, nebo vás boom tohoto formátu nechává klidným, nejen kvůli tomu, že je to nejistá investice, když desek vychází tolik, že už si je fanoušci ani nestíhají kupovat?
Určitě už dlouho o gramodesce uvažujeme. Je to úplně něco jiného mít v ruce pořádný cover a celé to má prostě své kouzlo a atmosféru. Už minulou desku naši fanoušci na „asfaltu“ chtěli. Bohužel, momentálně nám na toto nezbývají finance, i když jsme přesvědčeni, že by se náklad prodal vcelku rychle. Nicméně nás zatím pořád dostihují o něco důležitější výdaje, jako například samotná realizace desky, nebo výroba merche apod. Taky zvažujeme vydání nového špičkového klipu. Osobně jsem toho názoru, že se ke gramodesce určitě jednou dobereme, ale musíme postupovat po jednotlivých krocích.
Dalším důkazem postupného růstu NAHUM je způsob vydávání nahrávek. Napřed jste si je vydávali sami, byť v druhém případě pod logem Musick Attack, nyní jste se upsali MetalGate, aktuálně asi nejvýznamnější tuzemské značce. Vybírali jste z více možností u koho album vydat? Proč jste se rozhodli pro MetalGate a neřešili to svými silami?
Původně jsme si chtěli nové album opět vydat vlastními silami, protože s tím máme dlouholetou výbornou zkušenost. Dneska ti málokterý vydavatel nabídne něco extra navíc, co by sis nemohl udělat sám. Přesto nám dávalo smysl kontaktovat MetalGate s demáčem s novým materiálem, který se jim zalíbil, a následná vzájemná spolupráce nám dávala smysl. Myslím, že si vzájemně máme co nabídnout. Třeba i to, že část veřejnosti, včetně tebe, to vidí jako růst kapely, což je pro nás určitě důležitý faktor. Jsme s albem moc spokojeni a přišlo nám logické spojit síly s domácím nejsilnějším labelem. Zahraničního vydavatele jsme zatím nehledali. Třeba s dalším albem, uvidíme, jak se bude vše vyvíjet.
Nutno uznat, že to MetalGate dělají dobře, všechny vydané tituly poctivě propagují, alespoň v Česku to tak vnímám. Ruce k dílu ale asi přikládá i kapela. Jak se vám daří pronikat do zahraničních médií? Rozesíláte na recenze fyzické nosiče, nebo v cizině stačí digitální formáty?
Dělá se oboje, každý zin funguje trochu jinak. Vzhledem k předešlým našim vydáním máme spoustu kontaktů a na promu jsme spolupracovali. Přesto třeba předešlé album mělo recenzí víc, protože to jsem se opravdu utrhl z řetězu a poslal to skoro všude po celém světě, což finančně nedává úplně smysl. Tentokrát to necháváme dost i na síle samotné muziky a provedení, že si to lidi najdou i bez té recenze a to se skutečně děje, takže spokojenost.
Všiml jsem si na vašem FB, že posíláte poměrně dost cédéček fanouškům i do zahraničí. Myslím, že jste v tomhle směru docela úkaz – moc našich kapel asi tolik nosičů za hranice nedostane. Vy to sypete do Kanady, Norska, USA, Japonska, Brazílie… Asi nejde o stovky kusů, ale určitě to potěší. Jak se o vás fanoušci na druhém konci světa dozvěděli?
Možná je to zpětná vazba už z té předešlé rozesílky „Chaosu“, protože tam to začalo. Ano, jednotky, ale pravidelně a z různých koutů světa, takže to pak ve finále udělalo desítky objednávek. Naši fans i z jiných částí světa nás sledují a hned si o novou desku psali. Nicméně hlavně díky YouTube si nová deska razí cestu i mezi nové zahraniční fans, takže teď je ten zájem ještě větší. Osobně jsem za to velmi rádi, protože jsem si vždycky myslel, že metalová scéna nemá hranice. Nejvíc nás těší pravidelné objednávky z Nového Zélandu, Austrálie nebo Jižní Ameriky, to považujeme za skutečnou metalovou exotiku. Před rokem nás zvali dokonce na festival do Nepálu, ale finančně to není reálné, zatím... (smích)
Je jiná doba, než když se u nás začal extrémní metal provozovat, o tom žádná. Kapely, které začaly v osmdesátých letech, mají status legend, mnohdy bez ohledu na kvalitu produkce, mnohdy právem. Myslíte si, že se může tuzemská kapela i dnes dostat co do věhlasu za hranicemi na úroveň MASTER´S HAMMER, ROOT nebo KRABATHOR?
Co do věhlasu určitě. Jak sám říkáš, ta „nálepka“ legendy je dána jednak dobou zrání kapely a jednak být u rodících se žánrů, což už těžko někdo dožene. Ale proč by se česká kapela nemohla prosadit a stát se jedním z leaderů svého žánru i v zahraničí? Tím nutně neříkám, že tu někdo takový aktuálně je, ale teoreticky to možné je. Vše je možné. Jde jen o sen, vizi a práci na ní… Často se hledají důvody, proč to nejde, než způsoby jak toho dosáhnout. Muzika je spravedlivá, vždycky se ti vrátí to, kolik do toho dáváš. Všichni musíme víc zabrat…
U nás jste se objevili velmi vysoko v bodovacích tabulkách Pařátu i Sparku, redaktoři vám dávali vysoká hodnocení. Pařátí druhé místo a desáté ve Sparku určitě udělá radost... A i když má každý redaktor jiný vkus, u vás se třeba v Pařátu v podstatě shodli, protože jste vyfasovali pětkrát dvojku a jednou jedna minus – vypadá to, že jste zaujali pisálky všech chutí...
Hudba je buď dobrá nebo špatná, platná nebo poplatná. I ty nejlepší recenze musíš brát s rezervou, s nadhledem a tím, že jsi udělal radost jednomu redaktorovi. Ovšem, když je ten názor nějak všeobecný, co k tomu říct... Asi to, že tyhle hodnocení už určitě o něčem svědčí – a hned vysvětlím o čem... i u nás se dá totiž udělat něco zásadně hodnotného, kvalitního. Myslím to obecně. Na českou scénu se občas nadává, lidi automaticky upřednostňují zahraniční kapely. Svým způsobem to chápu. Ale když s podívám, jaké kapely jsme nechali „za sebou“ říkám si: cože? fakt? A je to pro nás velký závazek, to každopádně. Rozhodně jsme se v reakci na to v kapele neožrali, a nenarostli nám frňáky nahoru, ale naopak, pokračujeme v poctivé práci. A je to vzkaz všem metalistům: sledujte českou scénu, nikdy nevíte, jakou radost vám může udělat! A nových skvělých kapel tu značně přibývá…
Propagaci nezanedbáváte, v Pařátu byl vložený váš plakát, v Rock Hardu rovněž, v obou časopisech i články – iniciativa v těchhle věcech vyšla od vás, nebo se nikam necpete a čekáte, až si vás média sama všimnou?
Určitě se necpeme, ale vždy s každou nahrávkou dáme o sobě vědět, že jsme tu a budeme rádi za jakoukoliv podporu. Tentokrát šlo něco přes MetalGate, něco přes nás a něco vzešlo samo z redakcí. Za každý prostor jsme vděční, protože hudba, která není slyšet, je na prd. Je fakt, že s novou deskou byl zájem médií větší a spontánnější automatický. Třeba je to i tím, že NAHUM je už na scéně 15 let.
Pomáhá při propagaci informace, že se zvuk finalizoval v Hertzu? Renomé to studio bezesporu má, i váš zvuk je skvělý… Jak spolupráce s Poláky probíhala? Vše na dálku, nebo jste byli přímo v Hertzu a ladili výsledek s bratry Wiesławskimi?
Nejsem si vědom toho, že by to po PR stránce přineslo pozornost extra navíc, ani to nebylo cílem. Co však vnímám, že bráchové v Hertzu odvedli špičkovou práci a lidi poměrně hodně reagují nadšeně na samotný výsledek víc než na to, kdo ze studií si nás vzal do ruky. A tak to má být.
Z časových důvodů jsme komunikovali na dálku, ovšem hodně detailně. Naše představa byla poměrně hodně přesná a obšírně jsme ji řešili, vyměnilo se relativně dost premixů, dokonce se ještě po vzájemné konzultaci dotáčely i další stopy kytar. Nakonec jsme se dobrali výsledku, se kterým jsme velice spokojeni a i dle reakcí Slawka a Wojtka vidíme, že se jim výsledek po všech stránkách zamlouvá. Nechtěli jsme žádný „studený kontakt“, kde by nebyl prostor pro vzájemné pochopení cesty, cílů a způsobu práce všech zúčastněných. A je super, že i lidi tu kvalitu taky vnímají.
Nové album se chystáte podpořit masivním koncertováním, vaše „Within Destruction Tour 2019“ bude čítat takřka třicet akcí nejen v ČR, ale i na Slovensku a v Polsku. A nejspíš není rozpis ještě definitivní. Turné si organizujete sami? Pokud ano, tak to musí být fůra práce…
Ano, turné si děláme sami, protože máme mnohaleté dobré zkušenosti s vlastní organizací akcí a hraním v nejrůznějších částech republiky. Organizaci tour vede jako vždy Pavel a výborně se zapojují i kapely, které nás na turné podpoří INNERSPHERE a PURNAMA. Je to organizační mazec, ale výsledek bude super! Turné jsme skvěle odstartovali doma v Ostravě a lidé nám už píšou nadšené komenty na následující štace… fanoušci se těší, my se těšíme, bude to naprostá pecka, i proto, že všude přivezeme náš speciální set určený jen pro toto tour!
Kapela vás asi neživí… (úsměv) Takže práce, k tomu rodiny… Jak se dá zvládat tolik koncertů s ohledem na další povinnosti?
Jednoduché to není, to vůbec. Ale snažíme se přesto dělat maximum po všech stránkách. Hodně věcí je organizačně a silami už hodně na hraně, občas takové období je. Jsme si vědomi, že jsme tímto omezeni a tak se snažíme svůj čas využít každý den co nejlépe, naplno. Ano, hudba nás neživí, máme práci jako ostatní a hromadu běžných starostí jako každý člověk… ale neposereme se z toho, jedeme dál, poněvadž hudba je náš život… Proto velké díky všem, kteří nám v tom pomáhají!
První koncert v rámci tour jste odehráli na domácích prknech v ostravském Barráku. Někdy se stává, že moto „doma není nikdo prorokem“ platí, někdy ne. Jak akce dopadla – byl plný dům, elektrizující atmosféra, nebo v Ostravě chcípl pes a lidi jsou z koncertů, kterých je všude spousta, přežraní?
Ostrava je pro nás vždy úžasná. Kdo nezažil, neví. A přestože v Ostravě bývá běžně hodně koncertů metalových kapel světového formátu, tak naše akce už vždy dopadají skvěle. Křest naší desky byl parádní, atmosféra byla zcela fantastická, byl pořádný kotel a přišlo přes 230 metalových nadšenců z blízka i daleka. Není to poprvé, co nám podobné číslo na domácí koncert dorazilo, jde často o velmi mladé fans, a to je naše budoucnost! Moc si toho vážíme. Ale jak sám zmiňuješ, není samozřejmostí mít automaticky doma plno, skvělé akce jsou tu pořád. Vzpomínám na náš první křest. Dlouho předtím jsme nebyli aktivní a byla to taková klasická UG klubová účast. Nicméně, rok od roku se to zvedá a letošní otvírák tour byl opravdu famózní, ještě jednou moc díky!!
Občas se kapel ptám, jestli by byly ochotné do nějakého delšího výletu po boku větší kapely investovat čas, energii, peníze… Co vy? Viděli byste v tom smysl, jak kapelu posunout dál i v cizině? Máte takové ambice? Kam byste to s kapelou rádi dotáhli?
Naše ambice jsou hlavně hudební. Chceme se zlepšovat a tvořit co nejlepší muziku a tu pak maximálně podporovat. Určitě, kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka, co by dávala smysl, tak bychom nepohrdli a bylo by to skvělé. Nicméně zaplatit nějakým „hvězdičkám“ jejich tour a pak se dívat na jejich kyselé ksichty, to fakt ne. V roce 2019 jsme se chtěli zaměřit především na koncertování doma a na Slovensku, tedy taky doma. (smích) Ale v roce 2020 chceme určitě hlavně hrát v zahraničí, takže koncertů doma asi moc nebude. Takže přijďte tento rok, kdo ví, kde budeme hrát ten další. Tímto zdravíme, celou naši NAHUM METAL ARMY!
