AUTONOÉ nepatří mezi profláklá jména, takže se jako první nabízí tradiční dotaz – kdy, jak, proč… jste kapelu založili a kde jste přišli k názvu?
Pepča: Kapelu jsme dali dohromady cca před deseti lety, tehdy ještě bez druhé kytary a s jiným zpěvákem. Po příchodu Dana na pozici kytaristy a výměně zpěváků jsme přestali používat náš původní název. Navíc se naše muzika vzdálila tomu, co jsme hráli ze začátku, tedy punk sedmasedmdesátkového stylu, proto název THE LET’S GO! přestal být vhodný. Současný název jsem náhodou objevil v knize při čajové degustaci, byla to kniha o řeckých bájích, ale bohužel jsem už zapomněl, která to byla. Nicméně to slovo mě strašně zaujalo a naštěstí byly v té knize i vysvětlivky, znamená to samostatně uvažující. Když jsme v roce 2014 nový název řešili, nadhodil jsem to, objasnil význam a bylo rozhodnuto.
Jenda: AUTONOÉ vznikli v létě 2013 na „troskách“ naivního 77 punku, ze kterýho jsme jednoduše už neměli dál co čerpat a postupně se propracovali k hudebně i textově zajímavější muzice. Název dotáhnul bicmen Pepa (viz výše), mimo jiný je to mytologická postava, o který snad nikdy nikdo neslyšel, což docela koresponduje s naším přístupem.
Kdo AUTONOÉ tvoří? Máte za sebou nějaké předchozí hudební zkušenosti?
Pepča: Dle GDPR neuvedu věk, jména/přezdívky musí stačit.
- Slav - vokály, členem od 2013, jeho první kapela
- Dan - kytara/vokály, členem od 2010, jeho první kapela
- Jenda - kytara/vokály, členem od 2008, jeho první kapela
- Cibi - basa, členem od 2009, jeho první kapela
- Pepča - bicí, členem od 2008, jeho první kapela
Jenda: Všichni jsme děti raných devadesátek, s Pepou se známe od dětství a zbytek kapely jsme zformovali na střední. Víceméně jsme samouci, kromě Dana, kterej chodil na jazzovou kytaru a klarinet. Benjamín kapely je Slav, kterej přišel jako poslední. V současný chvíli se dva z nás angažujou ještě ve dvou projektech, Pepa bubnuje v HIROSHIMA NIGHTMARE a já hraju druhou kytaru s DEZINFEKCÍ.
Letos jste se dopracovali k debutu. Jak a kde jste nahrávku pořídili, v jakém vyšla nákladu?
Jenda: Původní plán bylo veškerý nahrávání a úpravy udělat svépomocí, ale nastaly různý peripetie typu, např. já omylem všechno smazal, začali jsme znova, načež Dan ztratil notebook, ve kterým byla nemalá část materiálu, apod. Nakonec se nahrání natáhlo do enormních rozměrů a v rámci časovejch úspor jsme oslovili někoho zvenčí.
Pepča: Do studia se nám nechtělo, celé jsme to nahráli u nás ve zkušebně. Desku pro nás smíchal a zmasteroval Dan Šatra ze studia Stereo Mysterio. Nechali jsme udělat 250 kusů, které prodáváme za 120,- Kč.
Jak jste se k nahrávání svépomocí dostali? Má někdo z kapely se zvukařinou zkušenosti? Ono dnes asi stačí počítač a nějaký SW, ale na druhou stranu se k tomu člověk musí umět aspoň nějak postavit…
Pepča: My jsme si s nahráváním začali hrát někdy v roce 2013, zainvestovali jsme do ojetého vybavení z hudebního bazaru, abychom mohli konečně dávat naše písně na Bandzone v nějaký lepší kvalitě. Pak přišly roky experimentování, kdy jsme strávili čas manipulací mikrofonů, kde v místnosti zní bicí nejlépe, jak nastavit aparát, atd. Nejvíc se toho chytnul Dan, najel si literaturu, koupil si kvalitní sluchátka a bedny. Teď se tomu věnuju já, už spřádám plány na novou desku HIROSHIMA NIGHTMARE. Nedávno jsme ve zkušebně ještě udělali úpravy akustiky, takže další materiál AUTONOÉ možná zase vznikne u nás.
Dá se říci, že hrajete hardcore plný melodií, používáte i melodický zpěv. Inspirační zdroje asi nezapřete…
Jenda: Můžu mluvit jen za sebe, každopádně především neposlouchám jenom hardcore/punk, ale bezesporu převažuje kytarová muzika. KRITICKÁ SITUACE byla určitě velkej tmel i motor, ale když se zamyslim, nepustil jsem si jí už hodně dlouho. V poslední době sjíždím PSÍ VOJÁKY (především v práci), JESUS LIZARD nebo DRIVE LIKE JEHU. Velká srdcovka jsou FUGAZI.
Pepča: Melodický zpěv jsme zvolili už na začátku, do naší hudby se to hodí lépe, než nějaký scream. Při přerodu do AUTONOÉ jsme sjížděli KRITICKOU SITUACI, s tou nás fanoušci spojují asi nejvíce. Nicméně každý z nás poslouchá různé žánry, já osobně teď dost poslouchám THE CURE nebo KRAFTWERK.
Podle údajů na obalu jste nahrávali průběžně, předpokládám že i skládali. Jak jste zvyklí dávat muziku dohromady? Dohromady? (úsměv) Ve zkušebně všichni najednou, nebo někdo nosí hotové skladby?
Pepča: Za ty roky máme jeden funkční model, který funguje. Jenda nebo Dan přinesou nápad, obvykle riff, nebo úsek skladby. K těm nápadům pak přidáme bicí s basou a drtíme to, dokud si to nesedne. Jakmile je kompletní instrumentální část, přejdeme ke tvorbě textů. Mnohdy má píseň zpočátku jen „nanana“, občas nějaké slovo.
Honza: Ve skrze to Pepča shrnul. Některý věci už přinesl Dan nebo já skoro hotový, někdy to z tebe vytryskne, někdy to potíš skoro rok. Poslední fláky nebo spíš některý části se tak nějak páchaly dohromady ve zkušebně a myslím, že to byl krok správným směrem.
Texty máte v češtině. Za mě jedině dobře, navíc u vás nejde o typický hardcore způsob vyjadřování. Každý z devíti textů obsahuje cosi k zamyšlení…
Pepča: Celou dobu zpíváme pouze v češtině. Vzhledem k tomu, že nemáme zahraniční publikum, je tato volba více než vhodná. Na počátku jsme měli dost hloupý texty, ale časem jsme do nich začali vkládat něco víc, než je na první pohled zřejmé. Teda kromě mě, já píšu furt hloupý texty.
Jenda: Většinou jsou texty odrazem nějaký osobní zkušenosti, dost figuruje téma mezilidskejch vztahů, osobní etiky, nicméně několik textů na aktuálním EP vzniklo spontánně, reakce na různý výroky a postoje český společnosti k migrační krizi.
Vydali jste vinyl… při délce materiálu kolem jedenácti minut to je logická volba, v HC scéně navíc sedmipalce frčí. Patříte mezi sběratele gramodesek, máte k tomuto druhu nosiče srdečný vztah? V čem spatřujete kouzlo černých kotoučků?
Pepča: Já mám vinyly rád, vlastním jich (zatím) necelých 200. A od dob, co jsem objevil Discogs, mám každou chvíli tendence sbírku rozšiřovat. Pro mě je každý vinyl malý kousek umění, které mohu držet v ruce. Zejména alba kapel jako PINK FLOYD, to jsou skutečná umělecká díla.
Honza: Pro mě setkání s vinylem přišlo přes starý sedmičky RADIO DEAD ONES, který nebylo možný sehnat jinak než si je koupit, pak už to šlo ráz na ráz. Pomalu skupuju alba, který jsem prohnal ušima tolikrát, že je mi stydno je nemít, je to běh na dlouhou trať a kdo ví, jestli se dostane na všechny. Jinak pokud pominu náklady a čekačku, než přijdeš na řadu z vylisováním, tak má samý pozitiva, když chceš a seš nápaditej, parádně se vyřádíš od obalu přes barvu desky, až k různejm rytinám, o zvuku nemluvě (úsměv).
EP jste si vydali sami. Nad spoluprací s nějakými firmami jste nepřemýšleli?
Jenda: Je-li firmama myšleno, zda jsme oslovili nějaký labely, tak ano. Psal jsem cca dvanácti labelům, odpověděli všichni, větší půlka negativně, veskrze jde o to, že se toho vydává dost, labely jsou zahlcený, nebo nejsou peníze.
Pepča: Major labely jsme oslovit nechtěli, ale napsali jsme několika undergroundovým labelům, které od nás kus nákladu odkoupili. Za to jim velice děkujeme.
I obal jste si udělali sami, s pomocí Satáni (HIROSHIMA NIGHTMARE). Ctíte DIY přístup, nebo jste nenašli nikoho, kdo by to udělal tak, aby se vám to líbilo?
Jenda: Vždycky se snažíme najít konsensus, stejně tak v grafice. Řešili jsme, jestli sehnat někoho zvenčí, kdo by vnesl jinou optiku a pomohl nám, nebo na to vlítneme sami. Nakonec jsme zvolili variantu číslo dva, i když bylo jasný, že přinese časovej posun.
Pepča: S grafikou je to jako s nahráváním, chtěli jsme si to celý udělat sami. Pak se to s obalem trochu táhlo, tak jsme začali uvažovat nad několika umělci, které bychom mohli oslovit. Dopadlo to tak, že jsme tuto myšlenku opustili a obal dodělali sami. Satáňa udělal tu fotku na jednom našem koncertu v Třebíně, jeho chaotický styl se nám líbí a do obalu krásně zapadla.
Nejspíš mi řeknete, že obal si může každý vyložit po svém, hlavně si jej tedy musí rozložit (úsměv). Pak uvidí postavu na nějaké vedlejší/polní cestě, která si asi může vybrat kudy kam… Podle mě je to parafráze k textu „Rozcestí“ a snad se to dá poznat, aniž by člověk dumal nějak hlouběji. Nebo se pletu?
Pepča: Uhodl jsi to správně. Našim cílem bylo mít na obalu něco v kontextu tvorby, nebo v kontextu názvu kapely. Rozcestí se nabízelo samo.
Kde a kdo onu fotku pořídil? Vzniklo jich víc – z kolika jste vybírali? A kdo stál modelem?
Pepča: Tu fotku pořídil Jenda 13. 5. 2017. Po zkoušce jsme nasedli do auta, objeli všechna možná rozcestí u Sedlece a u každého nafotili hromadu snímků (cca 30). Konkrétní rozcestí na obalu se nachází u Hlavatec směrem na Vlhlavy. Na fotce je Slav, náš zpěvák.
Jenda: Obal byl hroznej porod, nápadů bylo nespočet, původně různý koláže a grafiky, na kterých jsme se nemohli shodnout, pak se to rozseklo za jedno odpoledne. Jinak z popisu výše musím uznat, že jsme hrozný vesnický balíci (smích).
Jak jste na tom s koncertováním? Podle BZ profilu nehrajete až tak často...
Pepča: Moc nekoncertujeme, dali jsme jich necelou stovku. Neumím najít ten nejpovedenější, ale v paměti mám např. koncert v již neexistujícím klubu Buben v Praze, kdy jsme hráli na benefitu pro Kliniku. Klub narvanej až k prasknutí. Nebo každej jednotlivej koncert v Milevsku, tam to máme hrozně rádi. Nebo koncert v Horažďovicích, tam jsme měli basáka na playback.
Jenda: U nás je trochu problém se sejít i na zkoušky, dvě pětiny kapely jsou na jihu, další v Plzni, Prachaticích a zpěvák pendluje mezi Prahou a Budějcema. S koncertama je to obdobný, dost akcí jsme museli odříct, z podobnejch důvodů. Jinak Milevsko je vždycky boží, stejně tak směrem na Sušici a Horažďovice. Narvanej Buben byl příjemnej večírek, a nejinak je tomu v lokálním Třebíně.
Zahraničí by vás nelákalo? Sice zpíváte česky, ale řada kapel s českými texty vyráží na turné… máte takové ambice?
Pepča: Ambice ne, ale kdyby přišla nabídka… kdo ví?
Jenda: Vidím to stejně jako Pepa, nikam se nehrneme, ale kdyby se naskytla příležitost, osobně bych neváhal.
A lákalo by vás se třeba týden harcovat v dodávce někde po Balkáně, nebo západní Evropě? Kam byste nejraději vyrazili, případně s jakou spřízněnou kapelou?
Pepča: Nemůžu mluvit za ostatní, ale mě osobně by to dost lákalo. Jel bych na turné s LOOSERS, známe se s nimi skoro od jejich začátku a dost si rozumíme. Klidně na ten Balkán.
Honza: Osobně je mi fuk jestli západ nebo východ, vyrazil bych hned, jedno s kým, ono se za ty dny poznáš, i když LOOSERS by byli nasnadě. Měl jsem možnost dvakrát se po Evropě projet v zaprděný přeplněný dodávce, je to celkem dobrej tmel, ale musíš mít někdy pevný nervy (úsměv).
Co chystáte do budoucna?
Pepča: Plán další desetiletky je jednoduchý, koncertovat, tvořit další muziku, psát zajímavý texty a jednou za uherský rok vydat desku.
Jenda: Dodělat aktuální nápady, který, si troufám říct, jsou zase další posun a následně natočit větší desku, víc koncertovat a nekopat se do zadku.
