Po dvou letech od „Houbařského alba“ se Necrocock pustil do dalšího dobrodružství. Do třetice se vydal do lesů, ale tentokrát to nedopadlo dobře… Málokdy se stane, že autor nechá v díle zahynout sám sebe; z fleku mě napadá akorát román Na západní frontě klid německého spisovatele Ericha Marii Remarquea, kde v závěru vypravěč umírá. Totéž potkává Necrococka v závěru „Křivoklátského martyria“, ale předtím toho stihne docela dost. Sám to sepsal a přijde mi zbytečné použít k popisu týchž událostí jiná slova, takže takhle to prožil sám velký detektiv...
Příběh se odehrává v neurčité době na Křivoklátsku, kam jsem pozván k vyšetření několika záhadných vražd, které začaly vraždou místního zubaře.
Brzy po příjezdu jsem však okouzlen místní dívkou Nazaru. Dojde k milostnému vzplanutí a naprostému pohlcení pohlavním chtíčem. O objasnění vražd ztrácím zájem a na místech činu se místo šetření se svou milou raději zašitý ve křoví věnujeme mrouskání a četným kopulacím. Různě se také proměňujeme, například v pstruhy nebo obojživelníky, kteří v podvodních jezírkách hrají na speciální podvodní nástroje a během jedné noční plavby dokonce počneme můru Nemodlenku, která je vlastně do všech těch podivných vražd zapojena. Na konci příběhu mě lišky vylákají na kalendární horu pod záminkou osvětlení všech případů, ale je to past a místo pomoci potrestají mou neschopnost cokoliv vyšetřit tím, že mě usmrtí vtáhnutím do své nory.
Během šetření se dostáváme na krásná místa tohoto kouzelného hájemství, ať už jsou to Skryjská jezírka, Nezabudický mlýn, Branovský Luh, myslivna Emilovna, Svatá, Týřov, Oupořské údolí, blázinec Leontýn, slavná Zvíkovecká hospoda, Velíz a jiné.
Komu by tento popis událostí nestačil, může se na YouTube podívat na druhou verzi od očitého svědka událostí, včelaře a bývalého portýra křivoklátského hotelu Sýkora pana Baubína (myslím, že to za zhlédnutí stojí – úsměv).
Toliko tedy k příběhu, který je do textů převeden trochu zamotaně, v jinotajích, je třeba trochy detektivního fištrónu, aby se člověk zorientoval. A určitě se při onom orientování nebude nudit, protože Necrocock se s ničím moc nemaže a své zážitky popisuje naturalisticky, což v kombinaci s hudbou a vokály působí šokujícím dojmem. Ono když si někdo prozpěvuje éterickým hláskem „do kvasící mrtvoly, larvy, mouchy se stahují“ nebo „všude teče krev, les je plný střev“, je to síla. Nicméně připravený posluchač s tím mít problém nebude, zato by jej mohl mít s délkou alba. Necrocock se neomezuje v ničem, nahrál šedesát sedm minut muziky, která si žádá své… tedy řadu poslechů, zpočátku těch řekněme průzkumných, které člověka pomalu do nahrávky dostanou, posléze těch opravdových, při kterých vyplouvají na povrch všechny filigránské parádičky, kterými ani tentokrát vrchní vyšetřovatel nešetří. Pocitově má „Křivoklátské martyrium“ blíže k „Lesní hudbě“ a „Houbařskému albu“ než k „Praktikám...“ či „Psychiatrii“, i když styčné body obecně nechybí a linou se celou diskografií svérázného hudebníka. V první řadě je to zajímavá práce s harmoniemi a melodiemi, v druhé Tomův nezaměnitelný projev. Nevidím široko daleko podobně znějící projekt, proto je taky v záhlaví uvedeno ono žánrové zařazení. Mohl bych samo uvést něco jako ambient, elektronika, pop, rock, doom, psychedelie, od každého se tam cosi objevuje, ale stejně to nejlépe funguje jako celek.
Ale i z celku, který je vzácně vyrovnaný, raší nějaké ty extrovnější výhonky, které si posluchač zafixuje dříve a co čert nechtěl, navíc se mu usadí v povědomí a každou chvíli vystrkují růžky. Takže se mi bezděky na mysl derou popěvky z „Boromějky narkotizérky“, „Buližníkových skal“, „Hárající Otýlie“ nebo relativně tvrdé „Sakrální ložnice“. To jsou asi nejchytlavější kousky, ale ono vytrhávat tyto fláky z kontextu je nesmysl, protože vše má své místo a i když je stopáž alba velkorysá, nenacházím nic, co by mi překáželo. Tom šikovně střídá ostřejší kytarové doomrockové pasáže s klávesovými, zařazuje syntetické zvuky i nástroje ne úplně běžné a když už si člověk myslí, že ho nic nemůže překvapit, objeví se tuc tuc jízda „Otýlie hárá“, nebo ukulele v country odrhovačce „Smrt v hospodě U šesti trampů“.
Ostře znějící kytara a výrazná baskytara dominují „Stoupám k Oupoři“, v níž se objevuje i osudová žena detektivova Nazaru Bokaz a vzniká tak působivý duet; leč ono lze o působivosti mluvit prakticky trvale. Hned na začátku totiž dorazili „Forenzní hypnotizér“ a „Boromějka narkotizérka“, kteří Necrococka na tu správnou cestu náležitě připravili. Když celé album označím jako hypnotizující, nešlápnu vedle, když jako harmonické, nešlápnu vedle, když jako prosvětlené (nebo sluneční, když už čerpám u přirovnání z názvů skladeb), nešlápnu vedle, a když si jej pustím místo ukolébavky, zaručeně příjemně usnu. (úsměv)
Přínos spolupracovníků, resp. hostů je, zdá se, minoritní, ale ono to všechno má logiku. Nahrávka není postavená na rytmice, která je podřízena celku a někdy („Zvíkovské harmonium“) se odmlčí úplně, ale když je to třeba, umí taky přitlačit na pilu, ať už to toho tepe Morfeus nebo v jednom případě všudybyl Honza Kapák, respektive basuje Sambar. Větší pozornost upoutají obě zpěvandule, Nazaru se objevuje častěji, Houbová Marie jen jednou, ale její zvláštní hlas v šestce pěkně dotváří náladu; o Nazaru to platí obecně taky – ta sem tam dokonce připomene hostující nymfomanky v nahrávkách KAVIAR KAVALIER.
Že se vítězný tým nemění, neplatí jen ve sportu, ale obecně. Takže se nahrávalo v GummiStudiu Y, mixovalo a mástrovalo tamtéž i v Fat Dog Studiu páně Pavla Marcela a výsledek je jako vždycky skvělý. Každý tón je čistý jako studánka, o níž se na albu taky zpívá, stejně jako o skutečných místech na Křivoklátsku a řadě dalších zajímavých rostlin, zvířat nebo nerostů.
Celou tuhle parádu dotváří originálně pojatý obal; šestistránkový digipack obsahuje vlepenou sedmistránkovou skládačku obsahující texty, obrázky Franty Štorma a luxusní fotky. (smích) Dětem asi nepřístupno, všem ostatním vřele doporučuji, pokud mají na poslech dost času, mají rádi Tomovu lehce úchylnou lyriku a svébytnou muziku.
Seznam skladeb:
- Zrození Nemodlenky (intro)
- Forenzní hypnotizér
- Stoupám k Oupoři
- Boromějka narkotizérka
- Hraju na hydraulofon
- Zvíkovecké harmonium
- U buližníkových skal
- V luhu
- Pátrám pod Amalínem
- Otýlie hárá
- V sakrální ložnici
- Smrt v hospodě U šesti trampů
- Početí
- Nemodlenka létá
- Sluneční pokoj
- Zpívej, zpívej studánko
- Liščí neděle
Čas: 67:11
Sestava:
- All the detective music and lyrics are composed, played, sung and recorded by Tom Necrocock
- Bass: Sambar
- Female vocals: Nazaru Bokaz
- Drums: Morfeus
Dear guests:
- Houbová Marie (6)
- Honza Kapák (5)
