MASTER. Synonymum pro old school death metal, pro nezdolnost, pro věrnost. Ani se nechce věřit, že kořeny kapely sahají do roku 1983, tedy třicet pět let zpátky – to bylo Paulu Speckmannovi dvacet, takže asi každý tuší, že letos mu bylo pětapadesát. Ale tenhle nestor zatím nehodlá přibrzdit, s Alexem a Zdeňkem, kteří už jsou v MASTER patnáct let, táhne kapelu dál a dál… Dobře si pamatuji, co to bylo za „haló“, když se Alex a Zdeněk po boku amerického vousáče objevili a jakou reklamu mělo v tuzemsku album „The Spirit of the West“. A nejen reklamu, i ohlasy byly silné, určitě se MASTER v Česku dočkali mnohem větší popularity, než když působili za oceánem. A od té doby si status kapely, která neuhýbá a servíruje zábavné nahrávky, drží. Mně asi nejlépe seděla „The New Elite“ z roku 2012, ale v podstatě nelze sáhnout vedle; co s logem MASTER vyšlo, stojí za pozornost, i když všichni předem ví, jak to bude znít…
A žádné překvapení se nekoná ani v případě „Vindictive Miscreant“. „Pomstychtivý ničema“ sází na prověřené postupy, po necelé minutě je jasné, kdo hraje, i to, co se bude dít dalších čtyřiačtyřicet minut. Že to bude svižná nekomplikovaná jízda, že Zdeněk bude do bicích třískat jako dobře seštelovaný kreativní robot; že Alex stihne nejen hoblovačku, ale taky sóla, z kterých se nikomu hlava nezamotá, ale která jsou vždycky na svém místě a trvají ideální dobu; že Paul bude do basy bušit s vervou dvacetiletého kulturisty a ještě k tomu hulákat svým typickým chraplákem. Tohle dohromady nemůže nikoho, kdo začal s metalem v minulém století, urazit, naopak z desky dýchá radostná nálada a je vcelku fuk, že se celkem často opakuje jeden motiv dokola. Ale když on je tak chytlavý a působí tak přirozeně…
MASTER dobře ví, že rychlost vítězí, ale není možné to valit celých čtyřiačtyřicet minut. Kvapíky samozřejmě vládnou, ale nechybí ani pasáže ve středních tempech, třeba v druhé „Actions Speak Louder Than Words“ přichází zvolnění v pravý čas, po něm pak jeden z nejsilnějších úseků nahrávky, ale taky pěkné sólo a taky baskytarové orgie, kdy basa brní jako kdysi na „Swallowed In Black“ od SADUS. Následující „Replaced“ nabídne sólo skoro heavymetalové, začátek „The Inner Strength of the Demon“ sklouzává k doom metalu a song pak pokračuje ryze rock´n´rollově, postupně nabírá obrátky směrem k MOTÖRHEAD a přes sólo se překlopí do takřka hrůzostrašné polohy. Největším hitem je potom (z mého pohledu samozřejmě) krasojízda „The Book“, která fičí jako vítr a na koncertech nejspíš rozpoutá pořádné divočení mladých i fosilních posluchačů.
Veskrze zábavné album je navíc parádně zabaleno, a to platí pro všechny verze. Transcending Obscurity nabízí pro opravdové fanoušky parádní sety, v nichž kromě hudebního nosiče nechybí různé blbinky – magnetky, otvíráky na pivo, samolepky, pivní tácky, trsátka, ostatně mrkněte do galerie a uvidíte. Jako první pochopitelně upoutá přední strana přebalu, která je řemeslně bez výhrad a k dané muzice padne obrázek perfektně. Perfektně se ostatně povedl i zvuk, který je tak akorát pošpiněný, aby evokoval metalové tradice, ale zároveň čitelný, aby obstál v dnešní době. Po všech stránkách dobrá práce.
Seznam skladeb:
- Vindictive Miscreant
- Actions Speak Louder than Words
- Replaced
- The Inner Strength of the Demon
- The Book
- Engulfed in Paranoia
- The Impossible of Dreams
- Stand Up and Be Counted
Čas: 44:26
Sestava:
- Paul Speckmann – bass, vocals
- Zdeněk Pradlovský – drums
- Alex Nejezchleba – guitars
