FACE THE DAY – Stuck In The Present

Aniž bych si pamatoval svou recenzi na debut FACE THE DAY „Corroding Dreams“, při prvním poslechu nového alba „Stuck In The Present“ mě napadala úplně stejná slova – což jsem zjistil, když jsem si onu recenzi vyhledal. Ta slova jsou: „Hudba má z mého pohledu celkem blízko k novodobé ANATHEMĚ, což je vlastně jediná kapela, kterou z tohoto (art, prog, alternative...) ranku poslouchám, tudíž nemohu sloužit dalšími spřízněnými partami.“ Nějaké další, spíš povrchní, zkušenosti s daným hudebním rankem sice mám, ale nevím, jestli odborníci unesou přirovnání k OPETH, LEPROUS, Devinovi Townsendovi… Ale to jen tak pro prvotní přiblížení toho, co dnes někdejší hlavní persona MINDWORK Martin Schuster produkuje, resp. produkuje poslední dva tři roky.

Pustil jsem si pro srovnání i předchozí počin a proti novince mi přijde takový šedý, po produkční stránce chudší, po kompoziční sevřenější a po vokální taky slabší. Je to asi logické, na debutu se Martin učil postarat o vše sám, nabyté zkušenosti nyní zúročil a všemi směry se více rozmáchl. Na první poslech mi přijde, že muzika je ostřejší a mnohem barevnější, Martin používá nejen obvyklé nástroje, ale i ty, jak sám uvádí, virtuální, a elektronika je víceméně všudypřítomná.

Po kratinké „Stuck In Verona“, jež je sice zpívaná, ale plní spíše roli intra, se rozjíždí nečekaně svěží muzika s naostřenou kytarou, překvapivě vytaženou baskytarou a šťavnatými bicími. Zní to od prvního momentu zajímavě, ale pak přichází jedna strašnost – v čase 0:24 zachrastí (nejspíš) hajtka doslova odpudivě. Nechápu, že si téhle hrůzy nikdo nevšiml, a že dopustil, aby se ve skladbě objevila ještě jednou. Možná je to příliš slov kvůli detailu, ale když on mě pokaždé vytrhne z příjemného poslechu, který si jinak užívám. „The Remainer“ nabízí několik poloh, vedle oné divější na začátku i melancholickou podbarvenou syntetickými zvuky, progrockovou se vzletnými kytarovými melodiemi a do každé Martin zasadil jinou polohu zpěvu, tu jakoby ležérní, tu zasněnou, a na konci nechybí ani krátký nařvaný úsek, jakási vzpomínka na časy MINDWORK. Po rozkročené muzice následuje jednodušší hračička „Sympathy To Sin“ s repetitivním motivem hraným na akustickou kytaru, která je v úvodu převládajícím nástrojem, aby se postupně dostávala do pozadí a „převálcovaly“ ji další instrumenty, ale pak se k hlavnímu slovu zase vrátila. Skladbička působí nekomplikovaným písničkovým dojmem, sálá z ní radost, byť textově zrovna vesele nevyznívá. Zasněná „With Faith On My Side“ místy připomíná filmovou muziku; kdyby v ní nebyly vokály, dovedl bych si ji představit jako doprovod k nějakému historickému bijáku.

To „Elevator To The Sky“ se na začátku pyšní honosnými epickými motivy a možná je škoda, že v onom duchu nevydrží pánové o chvilku déle, rychlý propad až kamsi k ambientu a ryzí elektronice mi přijde trochu násilný, naštěstí onen propad trvá jen chvíli a muzika pak opět rozkvétá – mnoha směry. Tahle položka je asi nejrozkročenější ze všech, mezi oběma „extrémy“ se objevují tu dravější, tu umírněné motivy, některé jen tak vylétnou a zmizí, jiné vydrží déle, ale pořád se něco mění, po kytarovém nářezu následuje „pianko“ zklidnění. Možná bych tenhle song uvedl jako ideální na seznámení se s tvorbou kapely, byť je rozevlátější než předchozí písně. Ale pořád to není nic proti šestce, v níž hraje prim piano, ale taky Martin Plachý na saxofon, který skladbu posunuje z dosud vyjetých kolejí; vypjaté sax-„kvílení“ postupně nabírá grády a působí jednak jako exhibice, jednak jako improvizace, byť je to samozřejmě celé připravené. Vlastně nevím, jestli to zaslouží pochvalu za krok stranou a instrumentální dokonalost, nebo pokárání za rozbití nálady alba. Co ale rozhodně zaslouží pokárání, je další úlet hajtky (činelu?), který zní podobně blbě jako v „The Remainer“. Více elektroniky, hodně výrazná baskytara (v rukou hostujícího Jana Švece z CRUEL) a procítěný zpěv uvozují „In The Dying Sun“, což je možná takový nenápadný kousek, ale mně se hrátky se syntetickými zvuky a další  zapojení piana plus kytarový nástup v druhé polovině líbí, hlavně tedy závěrečná čtvrtina, podle mě jeden z vrcholů nahrávky. Ta dojíždí zvolna, devět minut je velkorysý prostor na to, aby se nemuselo s ničím spěchat, takže příjemná pop/rocková muzika nejprve pozvolna plyne, poté se překlopí do čerstvého tepajícího rocku a pak ještě několikrát prodělá přerod.

Zvuk z domácího studia resp. ze Svárova a Hostivaře je výborný, nemalou měrou se na výsledku  podíleli i zvukoví inženýři mající na svědomí mix a mastering, a že šlo o zajímavá jména – Chris Sheldon, Matouš Godík, Nicolas Fournier, Ed Wood – google prozradí, co všechno mají tihle pánové za sebou (namátkou FOO FIGHTERS, PIXIES, HIM, LINKIN PARK, THE WHO… když zmíním ta největší jména).

I balení vypadá o mnoho lépe než předchozí pošetka. Titulní stránka bookletu k muzice ideálně pasuje – slečna v okně pokuřuje, pokoj je vybavený starým nábytkem, venku je vidět silueta nějaké moderní stavby. Na vinylu, který vychází zároveň s CD, titulní fotka ještě mnohem lépe vynikne. Uvnitř bookletu CD je to s invencí slabší, texty černé na bílém (u každé skladby je uvedena sestava, která ji nahrávala), poznámky k nahrávce jen v angličtině bílé na černém a ještě jedna fotka slečny i s Martinem.

Celkově působí „Stuck In The Present“ dospělým dojmem, možná by vedle výše uvedeného zařazení šlo použít i AOR a určitě by nahrávka měla sednout fanouškům květnaté rockové muziky, která nemá jasně nastavené hranice, disponuje spoustou nápadů a kvalitními výkony všech protagonistů. Mně se album jako celek líbí, je určitě o míli dál než předchůdce a v podstatě vezmi čert těch pár detailů, které mi nesedly. Lze je rozdělit do několika skupin – hajtka a její prohřešky (neomluvitelné – úsměv), saxofon (vzpomněl jsem si na pořad Kumšt, kde nenechali na saxofonu nit suchou – úsměv) a sem tam násilný zvrat (subjektivní dojem).

Seznam skladeb:

1. Stuck In Verona
2. The Remainer
3. Sympathy To Sin
4. With Faith On My Side
5. Elevator To The Sky
6. Settle Down
7. In The Dying Sun
8. Stuck In The Present

Sestava:

• Martin Schuster – vocals, guitars, bass, virtual instruments, shaker, piano
• Filip Kittnar – drums (2-8)

Hosté:

• Martin Spacosh – additional guitar layers (4), electronic beats (5)
• Martin Plachý – alto sax (6)
• Jan Švec – fretless bass (7), bass, bass cello (8)

Čas: 37:44

Facebook
Bandzone
http://www.earmarksounds.com/