Čau. Jste z Kopřivnice, tak mi nedá se hned ze startu nezeptat, jestli chodíte na pivo do pivovaru Polivar. A co říkáte na další pivo v okolí jako na Štramberku nebo v Ženklavě?
Sedlo: Do Polívaru občas chodíme, se sládkem se známe osobně a pomineme-li jeho obsesi klasickými ležáky, občas se mu podaří uvařit něco velmi dobrého. Piva, která má Polívar v nabídce po celý rok, jsou OK. Zajímavější jsou ale várky různých speciálů. Například Stout se jim onehdy moc vydařil. Ženklavské Zenke jsem ochutnal jen jednou a řekl bych, že průser to nebyl, takže v pohodě. Ve Štramberku už se myslím ani pivo nevaří, v pivovaru tam čepují produkty Valašského pivovaru v Kozlovicích, ovšem tuto informaci by asi bylo nutné ověřit. Nejlepší asi bude tam zase po čase zajít.
Tak to vezmeme pěkně popořadě a začneme stručnou historií vaší kapely. Co vás vedlo k jejímu založení?
Sedlo: Před DRUTTY jsme všichni (kromě Milana) měli kapelu KAUFLANT. Vydali jsme jednu desku u kopřivnického labelu Piper Records a věrni tradici mnoha podobných kopřivnických kapel u tohoto labelu jsme se pár let po tomto vrcholu kariéry rozpadli. Už mnoho let před tímto logickým vyvrcholením událostí ovšem docházelo k tomu, že někteří členové (bylo nás celkem šest) nechodili na zkoušky a my ostatní, kterým bylo líto ten společný čas spláchnout do hajzlu, jsme si při jednom posezení u piva vymysleli DRUTTY jako “náhradní“ aktivitu právě pro situace, kdy méně zapálení členové KAUFLANT nepovažovali za důležité se na zkoušce ukázat. Takže plán jsme měli, ale prakticky jsme ho stejně moc nerealizovali. To přišlo až tehdy, když kámoš Meydan pořádal v Příboře metalový fesťák a chyběla mu nějaká kapela, která by nebyla zdaleka, a přitom by to byl trochu nářez. Při nějakém večírku v místním klubu Nora jsme mu navykládali, že máme nejlepší kapelu na světě, že se jmenuje DRUTTY (název vymyslel bývalý bubeník Marian) a že nebude litovat. On na to kývnul a za týden už jsme viděli po městě plakáty. V ten moment nám došlo, že jsme asi v opilosti působili opravdu přesvědčivě, horší ale bylo to, že jsme do té doby neměli ani notu. Vůbec nic. Do koncertu chyběly asi dva týdny. Takže jsme v rychlosti vymysleli “koncept“, který spočíval v tom, že naprogramujeme nějaké elektronické zvuky a rytmy, do kterých budeme vyluzovat na kytary a klávesy všelijaké vazby, kakofonie, hlukové chuchvalce, no prostě co největší chaos. Dva večery jsem strávil ve společnosti software FruityLoops, výsledkem bylo cca 20 minut výše zmiňovaných elektronických podkladů. Stihli jsme před prvním koncertem dvě zkoušky. Byl to opravdu chaos, ale ukázalo se, že to může fungovat (záznam z prvního koncertu je k nalezení na YouTube, odehrál se v Příboře v hospodě Neptun).
Hrajete zvláštní a dost těžko zařaditelný mix různorodé hudby, od elektroniky a ambientu až po metal. Co vás přimělo k takovémuto vybočování z řady? A jak na tento “chaos“ reagují třeba návštěvníci koncertů?
Sedlo: Řekl bych, že to na úplném počátku bylo způsobeno hlavně tím, že jsme vůbec nevěděli, jestli budou DRUTTY opravdová kapela, nebo jen takový “sranda-projekt“. Záměrně jsme z toho taky udělali úplný bordel tím, že původně kytarista Horác hrál na klávesy (Casio za pár šupů někde z tržnice), zpěvák Svoby na kytaru (na kterou do té doby nikdy nehrál) a bubeníkovi Marianovi jsme zakázali “opravdové“ bubny a mlátil jen do dvou kotlů. Jediný já jsem zůstal více méně na svém (basa + zpěv), takže jistá míra “nehudebnosti“ byla zaručena už tímto.
Nezaregistroval jsem, že by si návštěvníci koncertů někdy na tento přístup stěžovali, takže z toho odvozuji, že taková “kapela“ už možná byla v okolí i zapotřebí. Kdo se má pořád dívat na ty virtuosy všude kolem, že jo. (úsměv)
V těch elektroničtějších pasážích mě občas napadlo přirovnání ke kapele NESSELSDORF. Měli na vás nějaký zásadnější vliv, když jste z jednoho města? A co vlastně teď dělají, máte informace?
Sedlo: NESSELSDORF na nás určitě vliv měli a to hlavně v tom smyslu, že jsme díky nim věděli, že podobná kombinace elektroniky a kytar opravdu může být zajímavá. Navíc to byli kámoši, Svoby by tohle asi uměl rozvést více, protože já jsem se do Kopřivnice přistěhoval až v roce 2004 a spousta té dřevní kopřivnické hudební historie mě proto minula. Znal jsem ji jen ze sporadických koncertních výletů v 90. letech či z pozdější doby jako normální víkendový návštěvník klubu Nora. Obecně se dá říci, že jako na každém malém městě, všichni někdy hráli se všemi v milionech kapel s pofiderními názvy, takže ten vliv je logicky nevyhnutelný. Můj osobní pohled na NESSELSDORF byl vždycky trošku zkreslený tím, že mi tam chyběl živý bubeník. Viděl jsem hromadu jejich koncertů a většinou byly fajn, nicméně časem jsem si začal vyzobávat jen svoje oblíbené songy a zbytek nechal tak nějak proplouvat kolem. Na sklonku jejich aktivity pak přišli i s několika česky zpívanými skladbami a hned to zase bylo o poznání lepší. Bohužel, NESSELSDORF už jsou definitivně pouze vzpomínkou, protože jeden ze zakládajících členů Ondra Zapletal (jinak třeba MILANO, DEAD BLUES) je po smrti.
Když už jsme byli u těch vlivů, osobně bych jako další tipoval třeba TOOL, Devin Townsend nebo VOIVOD. Tak jak jste na tom?
Sedlo: Je toho samozřejmě daleko více, ale to, co jsi uvedl, více méně sedí. Přidal bych určitě GODFLESH, JESU, ISIS, FUGAZI, DUNAJ, UŽ JSME DOMA, MINISTRY, TYPE O NEGATIVE, HELMET... Je toho opravdu hodně. I když se člověk snaží o nějakou originalitu, nikdo není imunní vůči vlivům a bylo by pošetilé je nepřiznat. (úsměv)
Debutovou nahrávku “King Blues“ (2009) jste vydali jako pouze jeden, zato dlouhý, song a jen v digitální formě. Proč to?
Sedlo: Prostě jsme si nemysleli, že taková blbost zaslouží něco více. Ta první nahrávka je opravdu hrozná, nedokážu si představit nikoho, kdo si ji doma dobrovolně pouští.
Následovalo split LP s kapelou s hodně brutálním názvem MARBULÍNKOVA SESTŘIČKA S NEJMILEJŠÍ DRŮBEŽÍ (2012). Tam najdeme v podstatě vylepšenou nebo, lépe řečeno, dospělejší verzi skladby z předchozí nahrávky, že?
Sedlo: Je to tak. Když jsme odehráli těch koncertů se stejným “programem“ více, přirozeně nám to připadalo slabé a podvědomě jsme to začali tlačit směrem k více přístupnějším polohám. Několik pasáží dostalo “nacvičený“ kabátek a už se to místy i dalo poslouchat.
Splitko s MARBULÍNKAMA je pro nás takovým iniciačním zážitkem. Oni jsou neskuteční. Je trochu paradox, že jsme s nimi vydali nahrávku, protože jejich sdělení je jakýmkoliv záznamem nepřenositelné.
Dalším počinem bylo 7“ splitko s PŘÍTEL BELIAL (2015). Nesvazovalo vás trochu nahrání jen čtyřminutového songu? A proč později vyšel znovu?
Sedlo: Ne, vůbec nás to nesvazovalo. Nejprve jsme měli song a až poté vznikl nápad vydat ho jako split s PŘÍTEL BELIAL. Ten song je výsledkem nové atmosféry v kapele. Zase jsme to chtěli posunout dále a přibrali jsme Bugyho (MILANO, NIERIKA), který obsluhoval elektroniku obecně, tentokrát ale spíše ruchy a vzruchy, popřípadě znepokojivé šumy a brumy, semo tamo taky fouknul do klarinetu. Horác zase začal hrát na kytaru, bubeníkovi jsme po letech opět povolili kompletní bubny a odjeli na pár dní na hory do dřevěné chaty na Soláni, kde jsme chlastali, žrali, hráli, nahrávali a celkově jsme se měli moc hezky. Nahráli jsme toho hromadu, ale nakonec jsme použili jen tenhle jeden song. A proč později vyšel znovu? Byl součástí pevného koncertního setu a při nahrávání další desky jsme pociťovali nutnost mít ho tam znovu. Z hlediska kvantity produkce to pro nás asi není nejlepší vizitka, ale prostě to tak mělo být. Následující deska by bez něj nebyla kompletní.
Aktuálně poslední materiál je “Nečetla? To by sis ale měla přečíst“. Ten vyšel jako balíček LP + kazeta. Proč zase tohle netradiční pojetí vydání? Přijde mi nejvyhranější a jaksi “písničkovitější“.
Sedlo: Poslední deska je v podstatě výsledkem těch nahrávacích večírků na Soláni, byť paradoxně zrovna ona tam nevznikla (kromě kazetové části, ta naopak obsahuje pouze nahrávky ze Soláně). Marian už nám v té době oznámil záměr úplně skončit s hraním, proto jsme na poslední chvíli nahráli desku u nás ve zkušebně. Vyšla na LP + kazetě, přičemž každý nosič obsahuje jiný materiál a jeden bez druhého možná fungují, ale “uměleckým záměrem“ bylo mít to jako jedno album. Pokud bychom ovšem lisovali 2LP, náklady by byly šílené. Proto je kazeta svým způsobem z nouze ctnost. Obsah obou nosičů se zásadně liší. LP jsou “normální“ písničky, více méně takový ten metálek v různých podobách. Kazeta je pak výsledkem jam sessions a jedná se spíše o psychedelický post-rock (nebo jak to nazvat?).
Několik lidí (včetně nového bubeníka Milana) mi řeklo, že ta kazeta je jakoby navíc, ale já osobně bych zpětně nic neměnil.
Nahráváte ve studiu Kachnička a vaše nahrávky vycházejí pod Kachnička Entertainment. Takže si všechno nahráváte svépomocí podomácku, stejně tak i vydáváte a máte vše pod kontrolou? Ale vyšly i jiné kapely…
Sedlo: Ano, nahráváme si vše sami a vydávání desek stejným způsobem i financujeme. Říci, že máme vše pod kontrolou, je trošku nadnesené, spíše bych to nazval “organizovaným chaosem“. Hudební stránka je vždy čistě na nás, ale například obaly, to je úplně jiná disciplína. Ty stěžejní nám zatím vždy dělala kamarádka Katka Sudolská a až na drobné detaily, které se spíše týkaly přípravy materiálů pro tisk, to byla vždy její kompletní vize. Myslím, že posledně jsme do toho trošku kafrali (kazeta je naše “dílo“), ale nijak zásadně. Ona byla hlavně nešťastná z toho, že jsme trvali na tom, aby na přední straně bylo to krásně blackmetalové logo, které nám nakreslil kámoš Hozly (PŘÍTEL BELIAL). Nejraději by byla, kdyby tam žádné nebylo, ale k tomu jsme ještě nedozráli. Možná na další desce.
Jak jsi poznamenal, na Kachnička Entertainment vyšly i jiné kapely. Nicméně jediným fyzickým nosičem, se kterým nemají DRUTTY nic společného, je stále aktuální CD ZAhRADKAři - “Za Radka“. Myslím, že když napíšu, že label funguje na bázi lokální spřízněnosti a nepsaného spojenectví mezi místními kumpány, nebude to nic, co by bylo něčím extra výjimečné. Myslím, že to tak funguje i jinde.
Navíc vaše nahrávky vycházejí na vinylech a v dost limitovaných nákladech. Proč tenhle záměr? Byla to jasná priorita oproti CD?
Sedlo: Tady asi musím rozlišit pohled kapely a vydavatele. Jako vydavatel nemám s CD problém, někdy může být vhodnějším médiem, přístupnějším a snadnějším pro distribuci. Možná už můžu prozradit, že momentálně probíhá v našem studiu míchačka jedné nahrávky, která svým způsobem opět doplňuje skládačku naší hudební historie a kluci, kteří ji zplodili, jsou nedílnou součástí mého života. Hrál jsem s nimi kdysi v kapele a zažili jsme spolu mnohé. Vydání CD jsem jim nabídl s tím, že to nějak společně zatáhneme, i když návratnost bude pravděpodobně mizivá. Nemají za sebou v aktuální podobě moc koncertů, počítám s tím, že jich po vydání asi ani moc mít nebudou, takže v takovém případě je CD ideální. LP, to by asi byly vyloženě vyhozené peníze, protože jinde než na koncertech dnes kapela desky neprodá, obzvláště když ji skoro nikdo nezná.
Jako kapela DRUTTY to vnímáme trochu jinak. Vydáváme primárně na vinylech proto, že každá deska je pro nás taková malá odměna. Odměna za to, že to pořád spolu táhneme, že si rozumíme i mimo kapelu (pivo, kecy o životě atd.). Máme společně za sebou všemožné turbulence (spojené spíše s naší předchozí kapelou KAUFLANT), po velkou část našich dospělých životů jsme kámoši, postupně se nám rodily děcka, které jsme viděli a vídáme společně vyrůstat, je to prostě život se vším všudy tak, jak kolem nás plyne.
V téhle perspektivě nám CD připadá jako zbytečnost. Jako něco, co někomu pošleme z “propagačních“ důvodů a on si tím posléze podloží stůl, aby se mu neviklal. Něco, co můžeš postrádat, jedno CD tam, druhé jinam, vždyť to skoro nic nestojí, že jo, proč to nerozdávat zadara.
U vinylů je to jinak. Při našich malých nákladech musíme každou desku vzít do ruky, zkompletovat, vložit download kód, zabalit, očíslovat, prostě se s ní pomazlit. Ano, stane se, že i vinyl někomu dáme zadara, když si myslíme, že to má smysl. Vyprodání zásob ani při těch 100 kusech zdaleka nehrozí. Ale ten osobní kontakt s každým kusem se potom pocitově tisíckrát vrátí při tom, když si LP sám od sebe někdo koupí jen proto, že se mu hudba líbí a že jsme ho na koncertě přesvědčili o tom, že to z jeho pohledu není zbytečně utracených pár stovek. Samozřejmě tady vůbec nejde o peníze. Jakmile vydáme desku, považujeme investované prostředky za jednou provždy ztracené a počítáme s nulovou návratností. Každý prodaný kus je potom pro nás příjemným bonusem.
Texty máte v češtině. Hned vám bylo jasné, že to bude pro vás nejlepší jazyk pro vyjádření myšlenek? O jakých tématech tedy ty myšlenky pojednávají?
Sedlo: Pro svoji první kapelu N.V.N. jsem kdysi dávno psal texty anglicky, ale protože nejsem textař, vždy jsem je vnímal jako nutné zlo. A protože byly v angličtině, nemusel jsem si ani moc lámat hlavu tím, jak moc mi bylo na koncertech rozumět, ani tím, jestli si je dobře pamatuju. Naprostou většinu času jsem zpíval jenom nějaké směsi anglických slov a svahilštiny, moc mi na tom nezáleželo a neřešil jsem to.
V KAUFLANT psal všechny texty Svoby, to je zase básník, takže to byla někdy docela šichta napasovat ty jeho křížovky do hudby, kterou jsme tehdy s KAUFLANT tvořili. Nicméně ten dlouhodobý kontakt se Svobyho (a ne jen jeho) českými texty mi ukázal, že rezignovat na textové sdělení je zbytečným ochuzováním se o další rozměr, který naše hudba může mít.
K psaní textů pro DRUTTY jsem už tedy přistoupil trochu jinak. Pořád platí, že jsem prachbídný textař, ale už se snažím pocity, které zažívám při vzniku hudby, nějakým způsobem promítat do slov. Jen málokdy se stane, že bych chtěl textem zpracovat nějaké téma. Většinou se jedná o čistě lyrické vyjádření souladu mě samotného s okolím, s vnitřními pochody, nebo prostě jen s tím, jak plynou události a čas. Je pro mě důležitá melodika a “duše“ slova jako takového. Proto se mi třeba často stává, že velkou část textu vystavím kolem jednoho konkrétního slova, o kterém vím, že ho v tom textu chci mít, protože nějak vyjadřuje to, co zakouším při hudbě, která ho doprovází, nebo při jejím vzniku. Těžko se to vysvětluje, ale neumím si momentálně představit, že by tento proces probíhal v angličtině nebo nějakém jiném jazyce.
Na obalech si asi taky dáváte záležet. Nejsou přímo typické, obsahují malby, koláže…
Sedlo: Jak už jsem uvedl, Katka Sudolská v tomto směru odvádí perfektní práci a nemáme sebemenší důvod cokoliv na tom měnit. Pokud bude ochotná nám v tomto případě pomáhat i nadále, budeme neskonale šťastni. V případě “Nečetla?“ jsme jí poskytli skladby s předstihem, aby mohla nasát jejich atmosféru a trošku se rozkoukat. Nedělám si iluze o tom, že několik měsíců každý den po několik hodin hloubala nad tím, jak to uchopit a jak to pojmout. Coby typická “umělecká“ duše patrně zvládla vše na poslední chvíli dva dny před vydáním, ale její procesy jsou z hlediska celkového výsledku nepodstatné. Podstatný je ten výsledek, a s tím jsme na 100 % spokojeni.
Poslední dobou s vámi bubnuje Milan (jinak VIRTUAL VOID). Jak k vaší spolupráci došlo, je plnohodnotným členem, záskokem, hostem?
Sedlo: Milan je plnohodnotným členem, občas sice máme pocit, že to možná on sám ještě vnímá trošku jinak („já vám teda do toho nechcu nijak kecat…“), ale za nás ostatní tomu tak skutečně je. Znali jsme se s Milanem už dříve, jednou nás pozval na akci, kterou pořádal ve Frýdku-Místku v Sokolíku a nějak na nás narazil při hledání stylově vybočujícího elementu, kterým by svůj festival ozvláštnil. Když Marian odešel ještě před vydáním poslední desky, náš původní plán byl, že na bubny začne hrát Bugy. Bohužel k tomu nikdy nedošlo, protože Bugy musel své hudební aktivity značně omezit z rodinných důvodů. Takže jsme se chvíli pohybovali v takovém vzduchoprázdnu a nic podstatného se nedělo.
Sešly se nějaké nabídky na koncerty, ke kterým jsme ještě ukecali Mariana, dokonce to vypadalo, že by začal zase chodit na zkoušky, ale nakonec to neklaplo. Deska vyšla digitálně v prosinci 2016 a na vinylu + kazetě v březnu 2017. Milan si ji koupil a asi není tajemstvím, že se mu docela líbila. Poté se mi Milan ozval s tím, že bychom mohli zajít jen tak na pivo (pracujeme oba ve Frenštátě pod Radhoštěm) a pokecat o deskách, o hudbě a o všem možném. No a na tom pivě se jen tak mezi řečí zmínil, že ta deska se mu tak líbí, že kdybychom čistě náhodou pořádali konkurz na bubeníka, tak že on by se snad i přihlásil (což už samo o sobě svědčí o naprosté odlišnosti našich hudebních světů – konkurz… kdo to kdy slyšel, cheche). Já jsem samo sebou zpozorněl, udělal jsem si někde vzadu v hlavě poznámku, přímo na místě Milanovi naznačil, že co není, může být a více jsem to neřešil.
Když pak Marian po několikáté za sebou nedorazil na domluvenou zkoušku, prostě jsem Milanovi zavolal, jestli by příští týden ve čtvrtek nepřijel a bylo to.
Když už jsme u toho, jak se ti, Milane, s DRUTTAMA hraje? Pro takového starého metloše dost nezvyklá hudba, řekl bych. Byla to výzva?
Milan: Za prvé bych chtěl říct, že kdyby se mi DRUTTY nelíbily, určitě bych s nima nehrál. Jak říkal Sedlo to s tím konkurzem, co jsem mu měl říct? „Heej kamo, vemte mě“? To by bylo dost blbé ne? Jsem ve věku, kdy už nemůžu ztrácet čas blbostma a pokud se mám něčemu věnovat, musí to stát za to. V kapele cítím obrovský potenciál a Sedlo jako autor je podle mě geniální. Po dlouhé době hraju v kapele, kde nemusím kromě hraní nic dělat. Dokonce i bicí dostanu pod nos (myslím party). Kolikrát mi spadne brada a jen ze sebe vysoukám „Pičo, kde na to chodíš“. Je to pro mě něco nového a svým způsobem mě to inspiruje a chrání před rutinou. Zdálo se mi poslední dobou ve VIRTUAL VOID, že hraju vše stejně, neměl jsem žádnou fantazii. Ještě chvíli a úplně bych zakrněl. (úsměv)
VIRTUAL VOID poslední dobou trpěl nějakým jakoby vyhořením, nedostatkem energie. Taky jsem klukům v DRUTTECH hned řekl: „Jsem bez energie, nevadí, že budu na té vaší chvíli parazitovat? Sosat?“ No, nebyli proti a je mi mnohem líp. (úsměv) Ne, vážně, potřeboval jsem na chvíli změnu a VV je momentálně u ledu. Taky je zajímavé to, jak v DRUTTECH primární roli hraje kamarádství. Oni se znají celý život, nemůžou se mi divit, že si na to všechno musím zvyknout (což je skoro v 50 dost problém). Dost se liší i naše světonázory, ale na “funkci kapely“ to, myslím, nemá vliv. Já si do nich občas rýpnu, ale nesou to statečně. (úsměv)
A co je nového, nebo se chystá, u tvojí domovské kapely?
Milan: Jak říkám, VIRTUAL momentálně sladce spí a čeká na 25. výročí prvního dema, které bude v roce 2020. Pokud se budeme schopni sejít a budeme zdraví, bude v tom roce i nové album. Snad můžu prozradit, že s Peťou a Jirkou sice něco kutíme, ale zatím s tím děláme tajnosti (ať se nám všichni nechlamou, kdyby to nevyšlo). (úsměv) Tenhle projekt ale nebude mít s VV nic společného, proto možná ty tajnosti, ať to nikdo nespojuje.
Jak jste přišli na nápad váš set představit i v unplugged formě? Chtělo to hodně úprav v aranžmá oproti původním verzím nebo jste skladby zahráli jen tak stylem “nějak to dopadne“?
Sedlo: Ten nápad se zrodil kde jinde, než v hospodě. Nejsem si teď úplně jistý, jak to přesně bylo, snad mě někdo doplní, ale myslím, že Ekša (ZAhRADKAři) chtěl prostě udělat akci u sebe na chalupě a nechtěl, aby to bylo klasické vystoupení jeho kapely. Je možné, že chtěl DRUTTY se vším všudy a to, že to bude unplugged, napadlo někoho z nás, to už si opravdu přesně nevzpomínám. Klasický hospodský brainstorming. (úsměv)
Moc úprav potřeba nebylo. Elektroniku jsme už beztak nepoužívali, pro Svobyho se neměnilo vůbec nic, Milanovi jsme hodili přes virbl ručník a odebrali přechody a my s Horácem jsme jen museli krapet transponovat, abychom eliminovali nepřítomnost hluboké H struny, ovšem vzhledem k tomu, že většina našich songů se motá na dvou, maximálně na třech akordech, opravdu to nebyl problém.
Jaké jsou plány DRUTTŮ do budoucna, kdy bude třeba nová deska?
Sedlo: Plány jsou prosté: pokračovat v koncertování, dělat na nových skladbách a až přijde čas, nahrát je a vydat novou desku. Zatím to jde dobře, na koncertech už hrajeme čtyři nové songy, pracujeme na dvou dalších, myslím, že nová deska by mohla být ještě tento rok. Když ne, tak hned z kraje toho dalšího. Nijak na to netlačíme a nic nás nehoní.
Tak to by mohlo být vše, díky za rozhovor a závěr je váš…
Sedlo: Díky moc za otázky a za poskytnutý prostor. Myslím, že vše podstatné bylo řečeno. Díky za přízeň a díky všem, kteří nás podporují, zvou nás na koncerty a kupují si naše desky.
www.drutty.cz
Bandcamp
Facebook
Bandcamp
Twitter
www.kachnicka.com
