Vodňanský plus minus hardcore/punkový festival se letos konal podvacáté. Mě dlouhé roky míjel, nicméně posledních šest ročníků jsem nechyběl a na příjemné vskutku rodinné akci se mi vždycky líbilo. Na Sokolské louce panuje přátelská atmosféra, člověk potká spoustu známých, a až tak neřeší, jestli se kapely ob rok (některé i každý rok) objevují znovu a znovu, ať už jde o pořadatelsky zapojené SVINĚ!, DEZINFEKCI nebo UCHÁZÍM. Letošní výročí se pořadatelé rozhodli oslavit méně velkorysým line-upem než v předchozích letech, kdy se objevili ACTIVE MINDS nebo THE RESTARTS. Asi se to trochu podepsalo na návštěvnosti, která mi přišla slabší než loni nebo předloni, ale lidí nebylo rozhodně málo a jejich počet hodně zvedaly děti, kterých se po areálu proháněly desítky. (Johan)
Festa De La Pohoda je festival, jehož účastníkem jsem se stal v jeho dvacetileté historii teprve potřetí, ale vzhledem k jeho zaměření a mému vkusu je tento počet ještě docela slušným číslem. Letos to vyšlo tak, že jsem neměl vyloženě co dělat a tak s parťákem – Johanem – vyrazil do světa punku a hardcoru s tím, že od festivalu toho moc nečekám, protože se oproti minulým ročníkům jednalo o slabší line-up. (Coornelus)
Příjezd jsme si naplánovali na první kapelu, přece jen nás čekal dlouhý letní den a večer, takže jsme vynechali divadelní představení. Sotva jsme se pozdravili s chachary z Ostravy, začali hrát CRIPPLEKORPS REVIVAL. Což, jestli jsem správně pochopil, byl revival sebe sama, přičemž důvodem pro připojení slova „revival“ ke jménu kapely byla změna bubeníka. Za bicí totiž zasedl vrchní organizátor Brožík. CRIPPLE CORPS REVIVAL zahájili Festu důstojně, trio bylo na pódiu hodně živé a sypalo z rukávu jeden svižný kousek za druhým. Set byl ideálně doluhý (=krátký); kdyby si z téhle party vzaly příklad další kapely, nemusel mít fest už v polovině skluz skoro hodinu. (Johan)
CRIPPLEKORPS REVIVAL mohli jenom překvapit a to se jim docela povedlo. Ono jít si poslechnout revival kapely, o které jste nikdy neslyšeli, je krapet absurdní, ale za to nemohla kapela, nýbrž má neznalost. Skupina to nepřekvapivě klepala v rytmu hardcore punku – to jest krátké vypalovačky – a hlavně v pořádně svižném tempu. Trojici vizuálně táhl zpěvák a basák, který ve své image á la MALIGNANT TUMOUR (vousy byly vlastní) přitahoval oko diváctva a jeho vokál ve stylu hrubé rašple fungoval dobře. Něco okolo dvaceti minut ve společnosti těchto kluků mi sedlo nad očekávání dobře. (Coornelus)
Při THE OWNROADIES se karta obrátila a bylo tady rázem jedno z nejhorších vystoupení. Ne že by snad kapela hrála instrumentálně zle, ale jejich hudba se spíš hodila na středoškolský party večírek. Rád si poslechnu i odlehčenou hudbu, ale musí to mít větší koule a drive, tohle bylo oboustranné trápení a dle odezvy se jednalo vyloženě o dramaturgický přešlap. (Coornelus)
Kde se vzali THE OWNROADIES netuším, ale že se na Festu nehodili, je jasné. Instrumentálně i vokálně to bylo v pořádku, žánrově úplně mimo. Kapela se sice prezentuje jako punk rock, ale mně to přišlo víc rock a míň punk, a když punk, tak takový ten soft, pop, prostě muzika pro hodně mladé a těch na Festě bylo minimum. Tudíž kapela hrála spíš jako kulisa, ve stanu se na ni sešlo jen pár zvědavců. (Johan)
UCHÁZÍM byli jednou z těch kapel, kvůli kterým jsem vážil cestu. Ne úplně snadno uchopitelná skupina hrající pokřivený punk, ohnuté hardcore a kdo ví co ještě. Každopádně když člověk přijde téhle kapele na chuť, nemůžou ho UCHÁZÍM v podstatě zklamat. V zásobě mají slušnou sbírku hitů a to se ještě na mnoho pecek nedostalo. Poslední album „Fragmenty vášní“ je pro mě jedna z nejlepších hardcore punkových českých desek a tak si neužít věc jako je „Ďáblové na konci léta“ vlastně ani nejde. Podobně tomu bylo i se zbytkem setlistu, kde se možná dostalo na víc skladeb, než se původně čekalo a to proto, že se tentokrát Bodza nepustil do žádného proslovu, i když stihl správně poslat ty dva naše největší politické hajzly do patřičných míst. (Coornelus)
Poměrně brzy se na pódiu srovnali UCHÁZÍM, tentokrát s Williem za bicími. Pánové z Prachaticka opět potvrdili, že jsou nejlepší tuzemskou hardcore partou, což dokládají minimálně na posledních třech řadových albech. Koncert byl postavený na průřezu tvorbou, která je sice zašmodrchaná, ale zároveň jde o jasné hity, které si lze s kapelou prozpěvovat (prořvávat je asi přesnější, ale divné slovo… úsměv). Samozřejmě nechyběl manifest „GNWP“ ani trochu infantilní „S čerty nejsou žerty“, přál i zvuk (to platilo pro celý festival) a výsledkem byl první vrchol akce. (Johan)
ILLEGAL ILLUSION jsou oříšek. Jak bylo vidno, pro mnoho účastníků festivalu nerozlousknutelný. To ale nic neměnilo na tom, že kapela předvedla silné vystoupení, při kterém představila převážně skladby, které ještě nejsou k poslechu nikde jinde než na koncertu. ILLEGAL ILLUSION hrají poměrně netradiční rock, kde přívlastky jako alternative nebo grunge nejsou úplně od věci. V čem je kapela svá a poměrně originální, je práce s rytmikou, kdy bubeník neustále vymýšlí kudrlinky a tradiční rytmus je to poslední, čeho byste se od něj dočkali. Pozadu nezůstávají ani kytary a nakřáplý vokál zpěváka a zároveň kytaristy, jenž mezi skladbami působil tak, že už další věc nemůže odzpívat. ILLEGAL ILLUSION jsem viděl poprvé v životě a stálo to za to. (Coornelus)
ILLEGAL ILLUSION jsou nenápadní – přestože existují déle než dvacet let, pořád mi přijdou tak nějak stranou jakýchkoli scén. Je to logické, protože hrají těžko zařaditelnou muziku, kterou by snad mohla charakterizovat slova jako alternativa, melancholie, emo, naléhavost… Na Festě se parta v čele s přesvědčivým zpěvákem představila ve výborné formě, a i když opět nebyla kulisa kdovíjaká, já jsem si další nestandardní porci muziky užil. (Johan)
ZEMĚŽLUČ jsem viděl několikrát, ve Vodňanech se objevuje pravidelně, tentokrát jsme se ale nějak minuli. Šoty je samozřejmě skvělý frontman, kapela kolem něj bezchybně šlape, ale přijde mi, jako kdyby obrousila hrany. Skladby byly nějaké melodičtější, chyběl jim říz, kapela působila sehraným, ale hodným dojmem. (Johan)
Je zajímavé, jak jsme se s Coornelusem minuli v případě NAŠROT. Mladý pán je poslouchal v dobách „Brain Investigator“ až „The Mirror & The Mask“, já v časech „Totálně našrot“ resp. „Destructive tour“. Nicméně koncert jsme si dokázali užít oba. Já i ty anglicky nazpívané (kdysi) moderněji znějící vály, které převažovaly, ale samozřejmě mě nejvíc potěšila rachota „Malá je naděje“, při které jsem si s Hrabošem a několika pamětníky s chutí zahulákal. Potěšil i přídavek v podobě „Hnijící královny“, a vlastně potěšili celí NAŠROT, byť jejich produkce už dnes působí retro dojmem. (Johan)
NAŠROT je kapela, kterou jsem nikdy naživo neviděl, tudíž jsem přivítal možnost vidět konečně tuhle letitou partu na vlastní oči. I když jejich produkci doma neshromažďuji, peckám jako jsou „21 Reasons Why White Men Can't Sing Rap“ (klipovka, která se tenkrát hodně točila v televizi), „Us and Them“ nebo „Going To Shamballah“ jsem pochopitelně neunikl a tudíž ocenil, že stále tyhle věci NAŠROT valí i naživo. Novější věci jako třeba „Bloody Oil“ jsem slyšel poprvé, ale i dle nich je znát, že se kapela drží svého rukopisu, který ale stejně jako samotní členové kapely prostě zestárl. Jako vzpomínka na devadesátky to bylo ale fajn (refrén „Why White Men Can't Sing Rap“ jsem si s chutí zazpíval). (Coornelus)
Bájné rožnovské těleso INNOXIA CORPORA konečně dorazilo. (úsměv) V předešlých letech se dvakrát po sobě rožnovské kapely na poslední chvíli omluvily a nevystoupily, tentokrát to ale vyšlo a bylo to jenom dobře. Je mi jasné, že kapela už musí být alergická na chytré popisky své tvorby, ohánějícími se okolo charakteristické hudby a textů z jejich kraje, jenže s tím nic neudělají, protože to tak prostě je. (úsměv) Kluci ten svůj punk mydlí zkrátka jinak, svéhlavě, ale hlavně dobře. Krátké vypalovačky se střídaly v rychlém tempu, ani jedna nenudila, k čemuž přispívalo střídání vokálů, kdy se o zpěv kromě bubeníka prostřídali všichni muzikanti. Pauzy mezi songy byly vyplněné komentáři, které nepůsobily hloupě a naopak byly vítaným zpestřením. Společně s UCHÁZÍM jasný vrchol festivalu. (Coornelus)
INNOXIA CORPORA z rázovitého kraje hraje méně rázovitě než další kapely z okolí Rožnova. Její muzika není tak zohýbaná jako v případě TELEFONU, CO-CA nebo UŠTKNI, ale nějaké ty střípky podivna se sem tam objevují. Prim ale hraje rychlý hardcore/punk, který je nejen po hudební, ale i po vokální stránce dostatečně pestrý a díky krátké stopáži skladby nemají šanci začít nudit. Hodně dobře působilo střídání různých vokálů, hlavně v první polovině setu se všichni tři předáci výborně doplňovali – a každý přispíval jinou polohou hlasu. (Johan)
DEZINFEKCI jsem párkrát viděl a nikdy mě vyloženě nezaujala. Přišlo mi, že jejich produkce je pořád jeden a ten samý mlýnek, kdy odlišit jednu věc od té třetí může asi jen kapela sama. Tentokrát to bylo ale jinak a ty rozdíly jsem konečně snad objevil, za něco toho Anděla musela kapela přece jen získat. (úsměv) DEZINFEKCE hrála jako bruska a zpěvák řval, jako by to byl jeho poslední den na světě, a kapele to prostě valilo. Ne nadarmo se konečně začal větší počet lidí hýbat i před pódiem, protože do té to doby se jednalo poměrně o vlažné reakce. (Coornelus)
DEZINFEKCE je na Festě jako doma a bylo to znát. Měla jednoznačně největší kotel a nutno říci, že to nebylo jen tím, že hrála (skoro) doma. Natlakovaný rambajz zabíral, a to nejen díky tomu, že šlo o řádný nářez, ale i kvůli šikovně zakomponovaným kytarovým hrátkám, které hudbu příjemně osvěžovaly. Zpěvák to dával s enormním nasazením a DEZINFEKCE se v očích fanoušků stala nekorunovaným králem večera. (Johan)
SVINĚ! Samozřejmě nemůžou chybět. Tentokrát s trojsetem, protože stabilní bassman (snad jsem dobře pochopil…) měl nějaký zdravotní problém – tak za něj zaskočili hned tři alternující pomocníci a každý odehrál část vystoupení, které bylo podobně jako v případě DEZINFEKCE divácky vděčně a všeobecně zábavné. Sólového kudrnáče doplňovali s vokály kytarista s bicmenem a kapela sypala jeden svižný kousek za druhým. A ještě jedna podoba s DEZINFEKCÍ (byť hudebně na to jdou SVINĚ! od punkovějšího lesíka) – kytarové melodie a vyhrávky. Ty set příjemně zpestřovaly a ten, i přesto, že byl relativně dlouhý, utekl jako voda… (Johan)
THALIDOMIDE jsme viděli nedávno v Sušici. Tenkrát hráli neadekvátně brzo, tentokrát zase kvůli časovému skluzu neadekvátně pozdě, což byla škoda, protože fyzické síly mi vypověděly službu zhruba v půlce jejich setu. A to i navzdory tomu, že naživo mě kapela baví. Její energická smršť, jak ta hudební, tak i ta v podobě fyzické aktivity, o kterou se starají kytaristé a pak hlavně zpěvák, který je na pódiu tím správným zvířetem a naštěstí nebyl zatížen basou, je prostě strhující. To, co jsme viděli z THALIDOMIDE, bylo fajn a těším se na někdy příště. (Coornelus)
THALIDOMIDE mě bavili na takových 75 %. Dokud hráli a předák řval, bylo to OK, jakmile pány muzikanty napadlo, že by měli zpívat sborem óóóoooóóó, OK to pro mě nebylo. (úsměv) Ale jinak šlo samozřejmě o další přesvědčivé vystoupení, jež jsme žel do konce nevydrželi. Časomíra ukazovala něco kolem půl druhé a naše těla usoudila, že je nejvyšší čas vyrazit k domovu. Sice mě mrzelo, že jsme neviděli RETROPROTEST, ale opravdu nemám sílu čekat do tří hodin… Punk je fajn, punková organizace ne. V době našeho odchodu už byla polovina lidí pryč a polovina pozůstalých nevěděla o světě. (úsměv) Ale jinak se Festa vydařila, na pohled slabší sestava kapel se ukázala jako lichá a většina vystoupení rozhodně stála za pozornost. (Johan)
Fotky „Jak se stavěl stan“: Bury
Fotky kapel: doplníme
