LYSSA je jedním ze základních stavebních kamenů party okolo vydavatelství Silver Rocket. Členové kapely se v chodu tohoto labelu angažují a splňují jedno z původních mott, hrát to syrově a myslet na to, že basa je nástroj, který udává směr. Stačí si vzpomenout na jejich první velkou desku a úvodní slova: „Pro mě basu a bicí, na kytaru seru...“ A i když výše vyřčená slova neplatila nikdy na 100 %, určité vodítko představují.
LYSSA byla vždy hrubá. Dostatečně svá. Nedělající kompromisy. Intervaly mezi nahrávkami ultradlouhé, ale když přišlo na věc, kluci to v klasickém rockovém složení vždy dokázali parádně rozparádit. A jsem nanejvýš rád, že výše řečené platí i letos s novým albem „Bipolar“, které je z velké části klasickou LYSSOU, ale najdou se tady prvky, které by si kdysi s kapelou málokdo spojil. Nejlepší na tom je, že novinky otisknuté na desce se nejenže skvěle uchytily, ale ještě pomohly skupinu rozjasnit a udělat ji ještě o něco pestřejší a zajímavější.
Abych navázal na předchozí odstavec a byl konkrétní v tom, čím mě tentokrát kapela dostala, kromě toho známého a stále dobrého, musím směr pozornosti nastavit na třetí a čtvrtou skladbu, které mi při prvním poslechu doslova vyrazily dech a i teď, po delší době pravidelného dávkování, se na tyhle dva kousky těším nejvíc. Obě věci spojuje fakt, že se na nich nachází klasická LYSSA, to jest řezající kytara, neúnavně tepající bicí a samozřejmě basa, která vibruje... Přes standardně dobrý začátek „Karl“ rozkvete v refrénu, aby se v závěru vytasil s nečekaným trumfem, kdy song díky klávesám (!) vygraduje v epický konec, a že ten tedy je. Kdo by to byl řekl, vkrádá se myšlenka, že by snad zasáhla neviditelná ruka dvorního studiového inženýra a jednoho z guru Silver Rocket Ondřeje Ježka, u kterého album pochopitelně vznikalo? Další zásah do černého obstará v následující skladbě „Zrádce“ dívčí hlas Palmy z LETA, jejíž duet s Petrem patří k top momentům desky. Snad nikdo kapelu nebude na základě téhle spolupráce považovat za zrádce…
I přes zmiňovanou top dvojku se kapele podařilo nahrát album, kde žádná skladba není navíc a každá nabízí zajímavé momenty. To se ostatně dalo čekat, protože LYSSA přišla s novinkou po dlouhých sedmi letech od předešlého „El Clásica“, které zabodovalo nejen hudební složkou, ale hlavně komiksovým zpracováním desky. Přesto jsem ani náhodou nečekal, že LYSSA odpálí až takovou bombu, jakou „Biopolar“ je, a nutno říct, že v mých očích nahrála své dosud nejlepší album.
„Bipolar“ je deska, která mi sedla na první dobrou, což o předchozích nahrávkách tvrdit nemůžu. LYSSE se podařilo v daném žánru nahrát doslova hitovky, na které se vyplatilo tak dlouho čekat. Osm nových skladeb se poslouchá tak lehce a mají tendenci být neustále milou společností a to i přesto, že v jejich textech občas tápu („Tajničce“ vyloženě nerozumím).
Seznam skladeb:
- El
- Mečoun
- Karl
- Zrádce
- Zátoka
- Hostie
- Famílie
- Tajnička
Čas: cca. 37 minut
Sestava:
- Petr – basa, hlas
- Michael – kytara
- Lukáš – bicí, hlas
