Další nevšední hudební záležitost byla naplánována na polovinu května a znovu tomu tak bylo pod taktovkou kluků z Kreas. V rámci dlouhého evropského tour se podařilo do Prahy stáhnout dánské doom/hard-rockové uskupení DEMON HEAD. A ve chvíli, kdy bylo jasné, že předkapelou budou navrátilci THE TOWER, se dala očekávat i slušná návštěva.
V pátek po práci vyzvedáváme na „Míráku“ Páju, který si udělal výlet z Písku. Před koncertem ještě zacházíme na jídlo do indonéské restaurace Jávanka nedaleko klubu Café v lese. Doporučuji! Do „hipster strasse“ přicházíme před sedmou, zdravíme se s kamarády a dáváme celkem ucházející pivo Kácov. Byl jsem zde naposledy téměř před dvěma roky. Pěkný klub, podobné prostory mám rád.
Nedlouho před akcí byli jako první support potvrzeni pražští TRAHIR. Osobně jsem domácí přípravu na tuto kapelu úplně zanedbal, a tak se s jejich produkcí poprvé setkal až při tomto živém vystoupení. Chvíli trvalo, než jsem si na jejich zajímavě uchopený hard rock zvykl, ale postupem času jsem TRAHIR stále více přicházel na chuť. Moc jsem sice nechápal jakousi indiánskou hůl na pódiu, ale to bych pravděpodobně musel znát texty... Instrumentálně se mi ale skupina líbila. Nápadité kytary, šikovný bubeník. Se zpěvem jsem chvíli bojoval, ale i na ten jsem si zvykl. Čistý a místy hodně procítěný vokál do hudby TRAHIR sedl velice dobře. Takže kdo má rád rockovou hudbu z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, tuhle partu nepřehlédněte. Příjemné překvapení.
To druzí v pořadí THE TOWER patří mezi mé velké oblíbence. Upřímně, už od chvíle, kdy jsem s klukama mluvil před koncertem, jsem cítil jejich nadšení být zase na pódiu. A já to viděl úplně stejně. Po trochu delší přípravě THE TOWER nastoupili a po roce a půl jsme mohli opět slyšet ten jejich tradiční doom metal. Těžkotonážní riffy, plíživé pasáže, dva střídající se vokály, válcující baskytara a přesné úderné bicí, které obsluhovala nová tvář v kapele Viktor, jenž nahradil původního bubeníka Stase. Užil jsem si hlavně songy z naposledy vydaného splitka, které kapela před svou pauzou naživo tolik nehrála. Celých čtyřicet minut se neslo v pomalém, maximálně středním tempu a THE TOWER kolem sebe šířili tísnivou atmosféru. Celý koncert byl navíc podpořen výtečným zvukem a tak si všichni milovníci starých dobrých CANDLEMASS nebo SAINT VITUS přišli na své. Pro mě byli THE TOWER nejlepší kapelou večera. Samozřejmě částečně proto, že jejich styl je mému srdci nejblíže a nemá smysl jej porovnávat s dalšími kapelami. Vyplývají mi z toho dvě přání – doufám, že THE TOWER uvidíme na pódiích častěji a stejně tak doufám, že se brzy dočkáme konečně velké desky. Jo, a abych nezapomněl, uděluji pomyslný bod navíc za Ondrovo tričko ANGEL WITCH, haha!
Hlavní chod večera v podobě DEMON HEAD na sebe nenechal dlouho čekat. Po rychlém nazvučení se dali Dánové do toho. Od začátku bylo jasné, že hraje kapela, která má svým způsobem specifický styl. Minimálně mezi mladými kapelami. Z pódia se hrnul zajímavý a hodně pestrý mix tradičního sedmdesátkového hard rocku, který byl okořeněný několika temnějšími pasážemi. Doomem bych tvorbu DEMON HEAD nenazýval, ale jistý nádech temnoty jejich songy mají. Možná tomu přidávají okultistické texty, možná démonický projev zpěváka, možná obojí. Tenhle borec za mikrofonem měl snad metr padesát (a ty dva dredy asi metr dvacet, haha), ale bylo ho plné pódium. Zajímavý čistý zpěv byl v některých pasážích správně nakřáplý nebo by se dal škatulkovat i slovem řev. Nicméně k hudbě DEMON HEAD seděl jako prdel na hrnec. Oba kytaristé se předháněli v sólech, basák zase dirigoval hru s nohou na odposlechu. V padesáti minutách zazněly nahrávky z obou velkých desek a také oba songy z nově vydaného sedmipalce, tedy „The Resistance“ a „Rivers of Mars“. Těsně před desátou došlo i na přídavek a konec. Parádní vystoupení!
Po chvíli míříme na tramvaj a vstřebáváme nově nabyté dojmy. Když se na celou akci dívám s odstupem času, musím hodnotit jen v pozitivech. Na koncert do Café v lese si našlo cestu poměrně dost fanoušků, panovala příjemná atmosféra, kvalitní zvuk, fajn prostory i dobré pivo. Tři kapely, každá jiná a každá něčím zajímavá. Ať to byl hard rock nebo doom metal, vše mělo svou vysokou kvalitu a každý, kdo přišel, tohle musel cítit. Po všech stránkách vydařená akce.
