Hronovskou úderku TORTHARRY lze bez přehánění označit za živoucí legendu tuzemské death metalové scény. Na té působí již více než čtvrtstoletí. Za tu dobu pánové stihli vydat devět řadových desek a absolvovat rozličná zahraniční i tuzemská turné po boku špičkových světových skupin, přičemž ústřední duo Daniel Pavlík a Martin Vacek působí v kapele od samých počátků dodnes. Vydání novinky „Sinister Species“ předcházela nejdelší pauza, kterou TORTHARRY mezi dvěma alby měli, což mě přimělo k úvahám, zda se konečně nechystají v jejich tvorbě nějaké změny, závan moderny nebo aspoň střídmě pojaté experimenty.
Už po intru je nicméně jasné, že moje úvahy byly naprosto bezpředmětné a chlapci se i nadále drží svého striktně death metalového výrazu, ze kterého neuhnou ani o píď. V tomto teritoriu se pohybují sice velmi jistě, s grácií a umem nezpochybnitelných mistrů řemesla a zdatných instrumentalistů, nicméně po tolika letech na scéně a osmi předchozích počinech už by to přece jen nějaký ten čerstvý závan chtělo. Ortodoxní milovníci klasického devadesátkového death metalu už přece jen vymírají, nebo dávno rozšířili svůj posluchačský záběr o další hudební styly, zatímco z někdejší veličiny žánru se pomalu stává archiválie pro úzký okruh posluchačů.
Album, které se tak striktně a přísně drží ve vymezených žánrových mantinelech, by teoreticky mohla zachránit snad jen nadstandardní nápaditost materiálu či řádná dávka skladatelské invence, ale to se zde bohužel neděje. Aktuální materiál naopak zní vyloženě průměrně, schématicky, fádně, zaměnitelně a náročnějšímu posluchači nemá co nabídnout. Ani onu „techničnost“, kterou kapela avizuje ve svých promo materiálech a která se v reálu až tak úplně nedostaví, ačkoliv rozhodně nejde o žádný primitivní „prasopal“.
Samotnou kapitolou jsou texty, které jsem sice nijak podrobně nezkoumal, ale pokud kapela v souvislosti s nimi zmiňuje „odvrácenou tvář současného ekonomického zřízení“ či „pokřivený hodnotový žebříček jednotlivce, v němž se mamon a hmotné statky stanou jediným měřítkem existence“, působí to na mě spíše jako moudra z nějaké příručky začínajícího komunisty či „antifáka“ než jako silné poselství, kterým by aktuální počin měl údajně být. Nicméně tématicky si lyrická stránka své fanoušky také nepochybně najde.
Novinka TORTHARRY zamrzla v hloubi devadesátých let, kdy byl klasický death metal na vrcholu a urputně se drží ortodoxního pojetí tohoto žánru. Nicméně ani v jeho rámci nepůsobí nikterak přesvědčivě a nachází se na ní spíše šedivý průměr. Na stránkách vydavatelské firmy MetalGate se lze dočíst následující souvětí: „Ačkoliv mají TORTHARRY dostatečnou reputaci na to, že by si mohli dovolit ve své tvorbě experimentovat, zůstávají i na nové fošně věrni svému dlouholetému žánrovému směřování“. A já dodávám, že to je právě ten průšvih. Death metalovým konzervativcům lze nicméně album na dočasné zabavení jedině doporučit…
Seznam skladeb:
- Intro
- Odd Man Out
- False Superiority
- Crossroads
- Without a Break
- By Devil´s Side
- Self-Sale
- Perpetual Delay
- Deceitful Sermons
- Sinister Species
Čas: 35:06
Sestava:
- Danie Pavlík - kytary, zpěv
- Martin Vacek - baskytara, zpěv
- Jiří Rosa - bicí
