Pět dlouhých zim uplynulo od předchozího alba „Vnitřní tma“, na kterém se TROLLECH podruhé odklonili od témat, kterým se věnovali deset let. Jejich trade mark, lesní black metal, si dal pauzu už na albu „Jasmuz“ (i když tam koncepční příběh o přírodě částečně byl), na „Vnitřní tmě“ už se jednalo o exkurz do temných zákoutí lidských duší. I přes úspěch obou alb ale TROLLECH po vydání „Vnitřní tmy“ avizovali, že se hodlají navrátit zpátky do lesů. A taky se tak stalo.
Název novinky „Každý strom má svůj stín“ evokuje šlágry typu „Ve stínu starých dubů“, „V rachotu hromů“ nebo „Stromy jsou v nás“. A hudební stránka tyhle myšlenky potvrzuje. TROLLECH se vrátili k přímočarému jasně strukturovanému black metalu, který podávají zabalený v aktuálním zvukovém hávu. Nahrávka vznikala, jak je u kapely už delší čas běžné, v Morbivodově domácím studiu a v Sheafraidhově KSV Studios v Praze. Zatímco minule byl zvuk syrový a zlý, tentokrát mi přijde trochu uhlazenější, ale ono je to dané tím, že muzika je melodičtější, čistější, více heavy…
Tahle charakteristika bezezbytku pasuje hned na úvodní „Hladiny vod“. Po krátkém akustickém intru se pozvolna rozjíždí majestátní muzika, do které Morbivod svým typickým hlasem vzdává hold vodním plochám; a nejen onou majestátností je tahle skladba živa, záhy se zrychluje a pokračuje v typickém blackovém kvapíku, ve kterém hrají prim chytlavé melodie a silný refrén, nechybí ani různá zpestření, přičemž to nejzajímavější obstarávají zvonivé vybrnkávačky. To „Ve slepém rameni deště“ to sviští hned od začátku, ale i přes svižné tempo se opět nechá mluvit o hitovce a o TROLLECH jako o hitmakerech. A zabírají nejen palebné pasáže s refrénem, ale i ty pomalé, ponuré. Titulní kompozice trvá sedm minut, přesto se nedá mluvit o přepálené stopáži, ve skladbě se pořád něco děje, hlavně se k mikrofonu dostává i Asura, který se s Morbivodem v refrénu střídá, a střídání obou vokálů pokračuje i v dalším průběhu skladby. Nevím, jestli se tenhle flák dostane do koncertního setu, těch sedm minut je přece jen poměrně dost, ale kdyby se na živo prezentoval, určitě by sklízel ovace. Možná by jej šlo zkrátit na čtyři a půl minuty, protože zhruba po tomto čase se vyskytuje odlehčená pasáž, po níž se vrací již jednou slyšené a v závěru nechybí nějaké ty přírodní živly. Akustická kytara načíná i „Cestou dál a dál“, tentokrát ve středních rychlostech se odvíjející pochodovou píseň, kde se o vokály stará svým obhroublým hlasem Asura a o atraktivnost ústřední návykový riff – stačí dva poslechy a už jej z hlavy nikdo nevyžene. (úsměv) A proč taky, i tahle položka se povedla.
Druhou polovinu načíná sypací „Císařská rokle“, která zpočátku pluje na podobné vlně jako STÍNY PLAMENŮ, ale ani tady zběsilé tempo netrvá celou hrací délku, v polovině přichází zvolnění a sázka na uhrančivé melodie i vokály. V podobném duchu se rozjíždí i „Přilož dlaň listopad“, poněkud nenápadná písnička, v níž se postupně prokoušeme k povedeným momentům – jen to trvá docela dlouho, než se to rozjede. To nemyslím co do tempa, ale co do naléhavosti a zajímavosti; na mě zabírá až další strhující refrén, jinak jde o takovou oddychovou věc, která mě ve finále přijde o fous slabší než zbylých sedm zářezů. Poslední dva songy lze zařadit jako pro TROLLECH typické, v „Šatu stromů“ se Asura s Morbivodem střídají u mikrofonu a chrlí slova do šlapavé muziky, závěrečný „Strážce“ je skoro doommetalová tryzna, valivá, skoro až depresivní záležitost.
Čtyřicet minut je tak akorát, aby člověk udržel pozornost a nahrávku si vychutnal. TROLLECH se vydali na pouť proti času a tahle cesta vedoucí dál a dál, Císařskou roklí kolem hladin vod až do míst, kde má každý strom svůj stín, je podle mě dosud nejvyspělejší nahrávkou kapely. Skladby jsou pestré, vaty je v nich minimum, možná mi trochu překáží (z mého pohledu vždycky zbytečný) fade out, který se u některých songů objevuje, ale jinak v podstatě nemám žádné větší výhrady.
Texty jsou, jak již bylo naznačeno, věnovány přírodě a přírodním živlům, přičemž se jimi jako neviditelná nit vine voda. Ve všech textech jsem ji v nějaké podobě našel. Ono se nedá říci, že by voda byla ústředním tématem, jen prostě všude je. Což je logické, když se vše točí kolem přírody, fantazie se prolíná s realitou, nechybí návrat k říši Trollech ani pohádkové postavy.
Už si nevzpomenu, kdy jsem na titulní straně nějakého alba viděl fotku muzikantů. Co bylo před třiceti lety běžné, je dnes pasé, ale nikdo neví proč. (úsměv) Přitom front cover s pány lesa stojícími na okraji skalní stěny vypadá skvěle, a totéž platí o bookletu o šestnácti stranách. Knížečka je vyrobena z kvalitního křídového papíru, obsahuje texty, několik stylových fotek nalíčené kapely i všechny nezbytné informace týkající se nahrávky. Další důvod, proč si pořídit fyzický nosič.
Seznam skladeb:
- Hladiny vod
- Ve slepém rameni deště
- Každý strom má svůj stín
- Cestou dál a dál
- Císařská rokle
- Přilož dlaň listopad
- Šat stromů
- Strážce
Čas: 39:05
Sestava:
- Asura – vocals, bass
- Morbivod – vocals, guitar
- Sheafraidh – drums
- Throllmas – guitar
Facebook
Bandzone
Bandcamp
Ketzer Rcs.
