V první polovině devadesátých let se v Česku objevila druhá vlna blackmetalových kapel, která navázala na TÖRR, FATA MORGANU, ROOT nebo MASTER´S HAMMER. Černěkovové společenství, které nasedlo na rychlejšího a agresivnějšího vraníka, tehdy tvořili MANIAC BUTCHER, DARK STORM, AVENGER, ISACAARUM, RITUAL, ENOCHIAN, UNCELAN či SORATH (snad jsem na někoho důležitého nezapomněl...). Dvě posledně jmenované party se v roce 1996 sešly na split CD vydaném u Pussy God Records, labelu Barbaruda Hroma (MANIAC BUTCHER), přičemž UNCLEAN přispěli materiálem „Tam kdesi v hlubinách“ a SORATH svým dodnes ceněným počinem „Matache Chavala“, v době vydání vnímaným jako nejlepší blackmetalové demo, jaké u nás vyšlo.
Že je „Matache Chavala“ počin ceněný dodnes, dokladuje aktuální reedice na gramofonové desce. Ta je pojata jako jednostranná, což je v případě nahrávky dlouhé cca 28 minut trochu ošidné. Traduje se, že by na jedné straně 12“ desky mělo být max. 23 minut záznamu, pak se zhoršuje kvalita, na druhou stranu u demáče starého skoro dvacet dva let si na nějaké audiofilství asi nikdo hrát nebude. Z ryze praktického hlediska je jednostranný vinyl lepším řešením než rozdělení materiálu na dvě strany, aspoň člověk nemusí tak často vstávat a běhat ke gramofonu… (úsměv) Ale s prázdnou stranou šlo určitě naložit lépe, umístit na ni gravírování, nebo potisk, ale to je o dalších financích, kterých nemá nikdo nazbyt, navíc když LP vyšlo v nízkém 150kusovém nákladu.
Na „Matache Chavala“ je nutno nahlížet očima z poloviny devadesátých let. Tehdejší možnosti se s těmi dnešními nedají srovnat, což se týká hlavně zvuku. Ten byl pořízen v tehdy poměrně hojně navštěvovaném studiu Benas a pro gramo-reedici prošel masteringem, o který se postaral Morbivod. Nahrávka hraje slušně, mně trochu vadí plechový zvuk rytmičáku, dovedl bych si představit maličko vytaženější vokál, ale jinak, s ohledem na dobu vzniku, nevnímám sound jako problém.
„Matache Chavala“ jsem neslyšel řadu let. V době vydání samozřejmě kazeta neunikla mé pozornosti, ale abych pravdu napsal, detaily nahrávky jsem si před položením desky na talíř gramofonu nevybavoval, pouze začátek a křik „matache chavala“ a pak to, že šlo o rychlý black metal severského střihu. A když teď skladby poslouchávám, leccos se mi vrací… samozřejmě onen úvodní pokřik, ale i nějaké ty detaily. Refrén titulní skladby. Tři šestky ve dvou textech. Refrén „Sitra Achra“. Ale popořadě. Úvodní kus začíná vcelku netradičně, bez kytar, do rytmiky Admirerforestae křičí ona několikrát zmiňovaná slova, pak se kytary rozbzučí a jedou, aby se ještě jednou odmlčely a nechaly opět prostor rytmice a řevu. V dvojce „White Feebleness“ se kromě typického bzukotu objevují i melodie, pro SORATH v pozdějších letech tak typické; pestrá skladba. Stejně lze nahlížet na „Unholy Tohu“ která mi přijde intenzivnější, vichřicoidní tempo prakticky nepolevuje, skladba je ale i tak plná zajímavých pasáží, místy doslova devastujících, místy chytlavých, což platí i o refrénu, snad jen stopáž mohla být o fous kratší, těch pět a půl minuty je ažaž. „Black to Invisibility“ je trochu splašená, zaujmou v ní hlavně tři šestky, zato „Sitra Achra“ je hitovka jako hrom. Úvodní pasáž tomu sice nenasvědčuje, o po kratinkém předělu se hraje pomaleji, ústřední motivy před i po refrénu jsou chytlavé, stejně jako vokál, byť jde o skřehoták. SORATH zde zvolňují, více pracují se stavbou skladby a opatrně opouštějí blackmetalové hájemství. To kratinký „pozdrav papeži“ je opět palba, stejně jako poslední „Son of Darkness“, v níž se objevuje typický rukopis kapely roku 1995 – střídání rychlých a pomalejších pasáží i nějaké ty melodie.
Obal LP je poměrně strohý, kapsa + jeden vložený list. Vnější přebal ctí ducha původního vydání, jen hvězda složená ze dvou pentagramů je tmavě červená a název alba světle šedý, stejné barvy kromě světle šedé jsou použity i na vnitřňáku obsahujícím texty, sáhodlouhou děkovačku a legendární fotku pomalovaných muzikantů.
Je určitě fajn, že Strny vydává podobné tituly. Pamětníci si připomenou doby dávno minulé a z nostalgie či zájmu o vinyly si desku pořídí, mladší fanoušci se můžou ohlédnout a když to přeženu, poslechnout, jak to tehdy drtili jejich otcové, každopádně ale platí, že do pomyslného černého fondu tuzemského metalu „Matache Chavala“ určitě patří.
SORATH po „Matache Chavala“ pokračovali, do roku 2005 vydávali pravidelně řadová alba (celkem tři) i vinylky (dva sedmipalcové splity), pak se ale jejich aktivity zasekly, i když definitivní konec nejspíš nikdy neoznámili. Sem tam se vyskytli i na pódiu, nějakých pět let slibují důraznější comeback, s ním i nové album, které už opravdu vzniká. Kapela taky začala hojněji koncertovat, přičemž line-up tvoří tři čtvrtiny původní sestavy doplněné o basáka Sira známého především z LLYR.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Matache Chavala
- White Feebleness
- Unholy Tohu
- Black to Invisibility
- Sitra Achra
- Pope Die!
- Son of Darkness
Čas: cca 28 min.
Sestava:
- Admirerforestae – guitar, vocals
- Ottar Distress – drums
- Martin Tree – bass
- Francis Empty – guitar
