Coornelus: Tenhle split u mě byl docela očekávanou záležitostí. Přece jen MÖRKHIMMEL jsou pro mě něco jako srdcovka, THE TOWER se mi líbí čím dál víc a po jejich demu byl na čas na to, aby už měli vydaného něco jiného než jen kazetu. To, že to bude vinyl, je jenom dobře. Takže pro mě skvělé spojení.
Johan: Nezapomeňme, že kromě vinylu vyšlo i CD...
Peťan: No, abych řekl pravdu, je pro mě zklamání, že to vyšlo až letos, protože jsem se na tuto nahrávku těšil snad celý minulý rok a pořád nic! Hlavní je, že je to konečně venku.
Coornelus: Jak bývá u MÖRKHIMMEL zvykem, vydání se zase protáhlo. Jestli jsem to dobře pochopil, zdržení nastalo i díky grafickým pracím u titulního obrazu. Ten na vás působí jak? Musím říct, že po geniálním námětu „Zloskřivce“ a parádní „Kose“ je tohle slabší.
Johan: Bereš mi myšlenky z pusy. Obal. Co na to říct a neurazit? Víš, jak mám rád hezkou grafiku – jsem „kochací“ typ a když vidím něco pěkného, jsem ochotný za to dát víc peněz. Ale tohle? Leží mi na stole oba starší MÖRKHIMMELY, PANYCHIDY, INFERNO, všechno krásná práce, a vedle nich tahle ušmudlanost.
Peťan: Přesně jak říkáte – obal, zvlášť na vinylu, je pro mě dost důležitý a když jsem ho poprvé viděl, bylo to zklamání. Očekával jsem kresbu typu „Ostří černé kosy zní“, ale tento výtvor mě neoslovuje. Ve velkém formátu se to navíc ještě umocňuje. Evokuje to ve mě staré známé úsloví, že méně někdy znamená více.
Coornelus: Mimochodem, taky vám připadá, že ta rozmazaná vyhublá osoba je kytarista MÖRKHIMMEL David? (úsměv)
Johan: Mně se zdá, že to je nějaká hospodyňka, která vynáší odpadky. (smích)
Coornelus: Nene, je to David v neděli ráno, jak uklízí schody. V pravé ruce koště, v levé kýbl. Určitě jo. Já to tak zle s obalem nevidím, ale čekal jsem víc. Předchozí dva se silně zažraly do povědomí, na tenhle bude vzpomínka rozmazaná, tak jako je ta fotka.
Johan: No možná by to mohla být i uklízečka (nebo uklízeč). Ale co tím jako chtěl autor říci?
Peťan: Třeba to, že to tentokrát nebude taková „špína“? (úsměv)
Coornelus: První bych vzal na řadu MÖRKHIMMEL. Ti stále překvapují. Líbí se mi, že nestojí na místě, ale pořád se posunují dál. I když jejich hudba obsahuje pořád to punkové fluidum, jde jim ta metalová odnož stále lépe, ale rozhodně si nemyslím, že by tady bylo potřeba vytahovat jako přirovnání kapely typu ENTOMBED atd. Nová nahrávka je zase jinde než „Kosa“. Osobně tam cítím vliv a náznaky stoneru a dejme tomu sludge, ale ne v jejich profanovaných podobách. Typickým příkladem je druhá „Mlýn už zase mele“. Pro mě asi jedna z nejlepších věcí kapely vůbec. Ten začátek, kdy se bicí převalují, basa bublá a kytary se začínají rozjíždět, na mě působí tak, jak to dělají třeba HIGH ON FIRE na poslední desce a to mám moc rád. No a když se „Mlýn“ rozjede, mám chuť si tady za stolem zahrozit a zatřepat hlavou. Podobný model je i otvírák „Pravidla hněvu“.
Johan: „Mlýn“ je hitovka, o tom žádná. Ten začátek se mnou až tolik nedělá, ale jakmile Slávek zachrčí a rozjede se valivá muzika, tak to mám stejně. To jsou klasičtí MÖRKHIMMEL, nejen v těch špinavých pasážích, ale i ty kytarové vyhrávky, které z ničeho nic vyplují na povrch a za chvilku zmizí, jsou pro ně typické. Stejně jako Slávkův vokál, který se většinu času nese v jedné poloze, ale v závěru nabírá úplně jiný směr, jeho výraz je snad až odporný. Počítám, že z takové charakteristiky by mohl mít radost. (úsměv)
Coornelus: Určitě, je to pochvala. (úsměv)
Peťan: Po hudební stránce se MÖRKHIMMEL dostali zase do trochu jiné roviny. Musím s vámi souhlasit, protože jak jsme před pár lety slyšeli v jejich hudbě odér švédského špinavého death metalu, ten je prakticky pryč. Válec „Mlýn“ je na nové nahrávce takovou poslední připomínkou éry kolem „Zloskřivce“. Jasná koncertní vypalovačka, chrastivý metal s typickým Slávkovým chorobným vokálem. „Pravidla hněvu“ jsou takovou mezistanicí. Ty plouživé pasáže se mi tam hodně zamlouvají...
Johan: Co mi ale trochu překáží, je dlouhá pasáž beze slov. Instrumentálka „Na úpatí černého kopce“ je sice krátká, ale po ní následuje dlouhý úsek „Řeky“, ve kterém se taky nezpívá. Možná to mohli přehodit, nechat instrumentální skladbu na konec svého prostoru, na CD by fungovala jako předěl mezi materiály obou účastníků splitka.
Coornelus: „Úpatí...“ je příjemná věc, a není to ostatně nic nového. David, vrchní skladatel, si takhle pohrával v MOTHER i v THEMA 11, takže bylo jen otázkou času, kdy podobnou věc vytáhne. Já to poslouchám z vinylu a tam mi poskládání skladeb nevadí, navíc cítím záměr, aby žáby odkvákaly konec jejich strany. (úsměv)
Peťan: Proti instrumentálnce „Na úpatí černého kopce“ nic nemám. Jen abych se přiznal, raději bych ji uvítal na full-albu než na kraťoučkém splitu. Ale na druhou stranu je to oživení, které hudba MÖRKHIMMEL potřebovala.
Johan: Ale ještě k té „Řece“, v té slyším vlivy doom metalu silněji než v „Mlýnu“. Ona má tahle věc docela zajímavý vývoj, dlouho se jakoby nic moc neděje, ale v druhé polovině, možná nečekaně experimentální, se rozehrává hodně zajímavé představení. Je to asi spíš na domácí poslech, na koncertech to asi moc zabírat nebude, ale těch zajímavých momentů je tu celá řada. (úsměv)
Peťan: Závěrečná „Řeka“ je doomová hniloba, které bych vytknul asi jen dlouhý instrumentální a čertužel opakující se úvod. Tady MÖRKHIMMEL ukázali zase jiný ksicht, který je asi logickým vyústěním, aby se z kapely nestal obyčejný kolovrátek. Druhá polovina skladby zpomaluje a stává se z ní temná řeka Styx, na které by mohl Slávek klidně dělat převozníka... A to kvákání žab. Není to nový člen Mára, když ve studiu vypil pár lahváčů? (úsměv)
Coornelus: „Řeka“ je pro mě docela překvapivá věc. Rozhodně souhlasím s tím, že naživo pro ni nebude místo, ale domácí poslech… proč ne? Jsem rád, že kluci vybočili ze zaběhlých stereotypů a složili na jejich poměry netradiční věc. Mně se ta první polovina líbí moc, ten zvuk kytary mi zase někoho připomíná, ale už nechci být trapný. (úsměv) Ale paradoxně mám docela problém s tím, když se přidá Slávek, jehož vokál mám fakt rád, ale tady už mi to nepřijde to pravé. Ono vokál, je to spíš taková morbidní recitace, která mi chvílemi připadá lehce křečovitá. Možná je to tím, že se tady dost snaží, což je proti jeho přirozenosti, která velí nahulákat to tam, trochu v rozporu. Do toho ty žáby nakonec… moc se teď dívám se svými holkami na pohádky a asi tam slyším něco jiného. (úsměv) Ze začátku mi „Řeka“ plynule teče, od půlky se její průtok sem tam začíná zpomalovat a chvílemi i drhne, přitom tam jsou momenty, kdy dost zbystřím.
Johan: Tady se u vokálu neshodneme… Mně se tady Slávkův přednes líbí, do melodických pasáží ten skoro zpěv, myslím, sedí, těžko tam mohl chrčet jako v těch rychlých pasážích.
Peťan: Přiznávám se, že při prvních posleších mi Slávkova recitace moc do uší nelezla. Chyběl mi takový ten neurvalý projev, který můžeme slyšet na předchozích nahrávkách a mně poprvé dostal do kolen ve skladbě „Hromada mrtvých krav“. Jenže s dalšími poslechy jsem si na něj zvykl a co je nejdůležitější, do současné tvorby MÖRKHIMMEL mi pasuje více…
Johan: Ale ještě než dáme MÖRKHIMMEL body, mrkněme na texty. Když si čtete ty násilnosti, přijde vám, že je psal normální člověk? (úsměv)
Coornelus: Slávek je moderní nihilistický básník. (úsměv) Mně to k němu a k jeho hlasu takhle sedí a hlavně jsem rád, že se zpívá jen v češtině. Jde s kůží na trh…
Johan: No je na čase to obodovat. Já dávám osm.
Coornelus: I když se mi sem tam při poslechu stává, že mi MÖRKHIMMEL ledacos připomínají a průtok „řeky“ se zpomaluje, stejně to kluci vždy tak nějak dokážou zakamuflovat, že z toho vylezou jako vítězové, protože to ve finále promění v ten svůj zparchantělý rámus á la MÖRKHIMMEL. Dávám krásných sedm.
Peťan: Chvíli to trvalo, ale do nového materiálu jsem se nakonec dostal. MÖRKHIMMEL nezklamali, naopak ukázali, že jsou schopni posunout svoji hudbu dále a nebojí se vydat dál za metal/punkové mantinely. Ač je to po všech stránkách „tíživý a ubližující“ materiál, mě to baví. 7,5/10.
Johan: THE TOWER. To bylo předloni velké překvapení. Koncerty se zahraničními kapelami, Brutal Assault a kazeta. Tehdy jsme trochu bědovali, že nahrávka nevyšla na CD, ale je tu logický posun, tři nové skladby vyšly na CD i na LP… Hudebně se ale až tolik nezměnilo, THE TOWER jsou doommetaloví tradicionalisté, od začátku (tedy po těch ranách do kovadliny) nechybí příjemné melodie, ta první ještě před nástupem zpěvu, který je taky melodický, žádný extrém. Kluci pomalu budují atmosféru, která není o zmaru a beznaději, ale naopak mi přijde pozitivní, takový hodný doom to je. Což je trochu žánrový paradox, ale THE TOWER už minule čerpali spíš z odkazu sedmdesátých let a kapel typu CANDLEMASS.
Coornelus: Tak z úvodních tónů těchto sympaťáků jdu do kolen. Ten riff!!! Jasně, že podobnou variaci už člověk slyšel mnohokrát, ale když se to takhle provede… jsem nadšen. Tady jsem hned ucítil pohřební zápach, který takhle umí vyvolat ABYSMAL GRIEF, tenhle riff je jak ze školy Regena Gravese. Dál se skladba odvíjí už jiným směrem a druhá kytara posouvá skladbu do sfér tradičnějšího doomu, ale i tam mě to baví. Jinak s tím hodným doomem je to dobrý postřeh. Taky to na mě tak působí. Ona závěrečná instrumentálka „A Path to Solitude“ je totiž vyloženě ukolébavkou na dobrou noc. Je to divné to tak říct v rámci naší úvahy, kde se páchá především zlo, ale tahle skladba vyloženě dokáže pohladit. A ten závěr, kdy se zapojí hammodky… to je doják. Jdu si utřít slzu. (úsměv)
Peťan: Jo, přesně! Ten riff! Tohle si říkám pokaždé, když začne hrát strana THE TOWER začínající songem „Bloody Fields“. Tihle kluci mě okamžitě přenáší na vlnu tradičního doom metalu, který u nás momentálně asi nikdo nehraje. THE TOWER v podstatě předkládají podobný materiál jako na kazetovém demu. Nebál bych se šetřit chválou. Skladby jsou i přes svou délku a v rámci žánru pestré. Dvojka „To the Sea“ má jedinečnou náladu, kterou dokreslují tiché vybrnkávačky nebo závěrečný nátlak s riffem á la zmiňovaní CANDLEMASS, temnějším vokálem a jemnou líbivou melodií. Závěrečná instrumentálka „A Path to Solitude“ je opravdu ukolébavkou, kterou bych si mohl pouštět před spaním. Nádherný dojezd celé nahrávky...
Coornelus: Trochu svádím boj s vokálem. Obecně mám sice velký problém s heavy hlásky a tuhle odnož heavy doomu a tebou jmenovaných CANDLEMASS neuctívám, ale k THE TOWER jsem si cestu našel, i když to docela trvalo, to přiznávám.
Peťan: A to já vokály zase kvituji. Mám čistý zpěv rád. V případě THE TOWER je srozumitelný a navíc nabízí různé barvy hlasu. Kdo rád klasiky žánru, ten si musí chrochtat.
Johan: S vokály nemám vůbec žádný problém, naopak. Když je čistý vokál kvalitní, tak jen houšť. A tady jsou oba zpěvy nejen kvalitní, ale navíc zvláštně zabarvené a k muzice pasují. Možná mi je milejší ta méně expresivní poloha, ale zase je to prolínání trochu kontrastní a o to zajímavější. Líbí se mi hlavně gradace v závěru „Bloody Fields“, když se zpěvy na konci slok doplňují… V úvodu „To The Sea“ je zpěv trochu špinavější, takže pestrost v tomto směru určitě je. Ona je na žánrové poměry docela pestrá i muzika, kluci to dělají dobře, nebojí se pocitových pasáží, ani ponurých, v tomhle směru je druhý song pestřejší. Ale přesto u mě vyhrává první, hlavně poslední třetina.
Coornelus: Celkově THE TOWER potvrdili to, co jsme slyšeli z dema a měli možnost zažít několikrát naživo. Kluci dělají ten doom prostě dobře a s láskou k žánru. Je vidět, že je tam to srdíčko, jak bychom řekli my „bejvalí fotbalisti“. (úsměv) Jejich strana potvrdila správný směr a akorát tak navnadila na věci příští. Ta velká deska je teď ještě očekávanější záležitostí než kdy jindy. Hodnocení je nakonec stejné jako u kolegů – poctivých sedm bodů.
Peťan: Nový materiál THE TOWER je sice podobný jako na demu, ale myslím, že jde dobře slyšet perfektní dotažení všech kompozic a také hudební vyzrálost všech členů. V tomto tradičním doom metalu se kapela snaží přijít s vlastními nápady, najít si svoje odbočky z cesty, kterou kdysi vyšlapali SAINT VITUS, PENTAGRAM či TROUBLE. Zkrátka zápal i skladatelský potenciál jsou na THE TOWER vidět. A to je jedině dobře. Vždyť se vlastně jedná o originální exemplář na tuzemské scéně. Spokojenost panuje i se zvukovou kvalitou nahrávky.
Johan: Zvuk se povedl oběma kapelám, studia, jak Hellsound (MÖRKHIMMEL), tak Profesional Sound (THE TOWER) odvedly dobrou práci a dá se říci, že obě party mají zvuk na míru.
Coornelus: Tak ohledně zvuku s tebou musím souhlasit. U MÖRKHIMMEL se to dalo čekat, ale THE TOWER znějí také dobře, k tomu co hrají, to ladí dobře.
Peťan: Splitko je venku a povedlo se. Teď očekávám, že tu a tam THE TOWER uvidíme naživo a především, že se vše začne pomalu ale jistě ubírat k velké desce. Osobně se na plnohodnotné album moc těším a věřím, že ho mají kluci v plánu. Koneckonců, při takové stopáži se ukáže, zda jsou THE TOWER schopni složit materiál, který bude bavit a dokáže udržet pozornost i třeba déle než padesát minut. Tři skladby na splitku hodnotím 8/10.
Johan: Sedm a půl. Bylo by to taky za osm, ale půl bodu dolů za kladiva, meče, draky a krále. (úsměv)
Seznam skladeb:
- MÖRKHIMMEL
- Pravidla hněvu
- Mlýn už zase mele
- Na úpatí černého kopce
- Řeka
- THE TOWER
- Bloody Fields
- To The Sea
- A Path To Solitude
Čas: 32:55
Sestavy:
MÖRKHIMMEL
- Slávek – vokál
- David – kytara
- Mára – kytara
- Andy – basa
- Hawran – bicí
a
- Honza Kapák – kytara
THE TOWER
- Ondra – guitar, vocals
- Igor – guitar, vocals
- Laco – bass
- Stas – drums
www.insanesociety.net
http://www.neonarcis.com/
Bandcamp MÖRKHIMMEL
Bandcamp THE TOWER
Facebook MÖRKHIMMEL
Facebook THE TOWER
