Rok se s rokem sešel a my jsme se s Michalem (Ignorem) taky sešli... v Dobříší, kde již několikátým rokem zahajujeme expedici Brutal Assault. Letos o den dříve než v předchozích letech, protože za prvé pořadatelé zařadili rozehřívací kolo už na úterní večer a za druhé dopravní situace v naší zemičce nemá místy daleko k cestám na Jadran. Z rádia i televize se sypou informace, že na téhle silnici se tvoří kolony kvůli opravě mostu, na jižní spojce že se auta zdrží hodinu, na většině dálnic se taky něco kutí a často je doprava svedena do jednoho pruhu. Úterní volba se nakonec ukázala jako šťastná, sice jsme se nevyhnuli poposkakování v Praze ani nějakým semaforům, ale celkem to šlo a kolem 17. hodiny jsme se do Josefova dokodrcali. Michal si v klidu obstaral foto-pásku, jako první jsme se ubytovali a pak už nám nic nebránilo vyrazit vstříc 22. ročníku festivalu, jehož věhlas přesáhl nejen hranice naší republiky, ale i Evropy. (Johan)
Warm up začínal v 18 hodin, to jsme akorát volali taxi, aby nás, lenochy, odvezlo z ubytovny do centra dění. To, co jsme na náměstí a v přilehlých prostorech viděli, nám vyrazilo dech - lidí všude jako sarančat... Nevím, kolik návštěvníků vyslyšelo přání pořadatelů vyřídit si formality už v úterý, ale do tisíců jich bylo. Fronty u odbavení naštěstí nebyly, nebo byly, ale když jsem dorazil pro náramek já, tak přede mnou bylo asi sedm lidí, takže jsem čekal pět minut, což je paráda... (Johan)
Čest zahájit letošní Brutal připadla humusákům HUMAN HUMUS, což byla oproti původnímu plánu a informacím na webu BA drobná programová změna. Původně totiž měli začínat HENTAI CORPORATION... Pro mě dobře, HENTAI jsem chtěl vidět víc než grindový masakr, takže mi až tak nevadilo, že jsme slovenské komando nestihli. (Johan)
Stihli jsme ale potkat dobře naložené (v lihu - úsměv) FOBáky, kteří se motali (doslova - smích) u autobusového nádraží (úsměv). Proč autobusového nádraží? Protože stage byla postavena na vysloužilém autobusu Škoda, kterým jsem jako žáček jezdil v sedmdesátých letech do školy. Autobus byl zaparkovaný vedle cesty vedoucí do pevnosti, v prostoru, kde se dříve shromažďovaly odpadky; nyní se plac ukázal jako ideální pro nějaké dva tisíce lidí a řadu pivních stánků. Trochu složitější to měli technici, kteří stěhovali aparáty nahoru/dolů (naštěstí pomocí výtahu připomínajícího zařízení pokrývačů, kterým vyvážejí krytinu na střechy), i muzikanti, kteří se na stage dostávali po žebříku jako opice, stejně jako náš milý fotograf. (úsměv) (Johan)
Nultý den a warm-up párty již v úterý? Ano, je to tak. 22. ročník festivalového šílenství v Josefovské pevnosti začíná pěkně zkraje týdne a již pár dní od avizovaného začátku hlásí vyprodáno. Není tedy divu, že v úterní podvečer se na place před hlavním vstupem sešlo mrtě metalu chtivých fanoušků. Warm-upový line-up nabízel takovou všehochuť, takže na své si mohl přijít opravdu každý. Po nezbytných průtazích s akreditačními formalitami a stavbou stánku dorážíme akorát, abychom stihli poslední tóny HUMAN HUMUS. Grindová metelice připravila půdu pro ČAD. A to byl nářez jak prase. Duo PiTo se do toho pustilo tak, že mu byla věřit každá nota. Každé slovo z výborných textů a každá vtipná hláška, kterou Pišta pronesl mezi skladbami. Chvílemi haproval zvuk, aby se pak PAčko odporoučelo úplně. Kluci se ale nenechali zastavit. Tahle rozjetá lokomotiva valila dál, takže když se pak opět hrálo na plné koule, jakoby se vlastně vůbec nic nestalo. Fanoušci se dostávali do varu a než by člověk řekl heavy metal, začly létat sekery a buzogáně. Škoda, že Pišta na závěr setu nepoučil přihlížející, co je to ten buzogáň (dřevo zajebaný, ve kterým je železo najebaný). (Corbow)
Díky umístění pódia na střeše busu bylo na vystupující kapely dobře vidět odevšad, měnil se ale, celkem logicky, zvuk, jehož intenzita (celkem logicky) směrem od pódia výrazně klesala. Ale každý si mohl vybrat, kde mu to vyhovuje, a kvalita soundu nebyla špatná. Mně trochu vadil přebuzený kopák, ale vždy jsem si dokázal najít šikovné místečko, kde jsem byl spokojený. Spokojenost u mě panovala i s ČAD. Tahle trojčlenná bruska hrající ve dvou (basová umělkyně se stará o bubeníkovo dítě - úsměv) mě dokáže pobavit pokaždé, nejen vtipnými Pištovými průpovídkami, ale hlavně muzikou. Hardcore, thrash metal, crust, punk, čtyři v jednom, k tomu tuna energie a výsledkem je pokaždé parádní jízda. I před pevností to Vandal s Tornádem rozjeli ve vysokých obrátkách a během půlhodiny nasázeli do lidí prověřené hity ze starších alb (Vyvrhel, Varič pika, Skleněná veža, Konflikty, Ťažký kov...), i ochutnávky z nového alba (tuším Bastard, další názvy mi vypadly, stejně jako zvuk v jednom songu). Lidi na place se pustili do kolového tance a chvílemi to rozjeli stejně rychle jako kapela. Poprvé došlo i na největšího Slováka, kterého v Čechách máme, přičemž Pišta poznamenal, abychom byli rádi za Babiše, protože všichni ostatní Slováci jsou prý třikrát horší (smích). Na závěr všechno rozmetaly Sekery a buzogáne a bylo vymalováno. (Johan)
LOCOMOTIVE mi přijdou tak nějak za zenitem. Chyba nejspíš bude na mé straně, nedokáži se na vlnu kapely naladit, nebaví mě ani to, co říká frontman... kapela je samozřejmě za ta léta perfektně sehraná, svou vizi servíruje s naprostým přehledem, fanoušci se při tom pohupují do rytmu, takže asi OK. Jako řada letitých kapel ani LOCOMOTIVE nezapomínali na staré prověřené šlágry, a není divu, že největší úspěch měli s pravěkou Vítej v prdeli. (Johan)
LOCOMOTIVE se snažili, ale po ČAD měli velice těžkou úlohu. Navíc mi jednotlivé songy začly splývat dohromady a z letargie mě dostala až vykopávka Vítej v prdeli, bez které si lze jen těžko nějaký koncert Lokotek dnes představit. Poslední páni na holení byli HENTAI CORPORATION, kapela, která rozvířila okurkovou sezónu všech kulturních příloh majoritních médií. Dokonce jsem viděl i pár triček s nápisem #tadyuzsinezhrajes. Každý tedy asi čekal něco víc, než kluci předvedli. Hudební mišmaš mi tak trochu připomínal PRAŽSKÝ VÝBĚR, ale i přes 100% zpěvákovo nasazení neudržel moji pozornost až do konce. (Corbow)
HENTAI CORPORATION rozvířili bulvární vody dvěma extempore na festivalech pro stáda, což tušila i sešlost pod pódiem a často se před vystoupením pražských výtržníků ozývalo Dačice nebo Jablonec. Škarohlídova eskadra si dávala hodně na čas, posléze to omlouvala technickými problémy, ale já bych spíš vsadil na frontmanovu alko a drogo nedostatečnost, prostě se musel pořádně upravit. (úsměv) Jeho slovní exhibice pak kolísala mezi vtipností a trapností, hranice mezi dvěma světy byla opravdu tenoučká... Většinu ale řeči, aby lidi nechali Dačice (že už tak vypadají jako agro město) na pokoji, nebo že Lucka Bílá není kurva, ale děvka, bavily, stejně jako song věnovaný Zebišovi (ZEman-baBIŠ). Hudebně to bylo bezesporu výborné, multižánrový cirkus, který je většinou řádně nabroušený, a snad neujedu, když muziku označím jako moderní psycho thrash metal s prvky jazzu i popu. Zpěvák má hlas jako zvon, dává všechny možné polohy, a dával by je asi ještě líp, kdyby nebyl sťatý jak zákon káže. Pódium mu bylo malé, takže část setu odkřičel z pozice mezi autobusem a zábranami, často se válel po zemi nebo klečel, v podstatě klobouk dolů, že to hlasově víceméně dal, když si uvědomím, že nejspíš ani nevěděl, kde je. (smích) Ale abych mu nekřivdil, o Brutalu se několikrát zmínil, takže mu název festu kdesi v podvědomí zůstal. HENTAI tentokrát koncert zdárně odehráli, holt Josefov není Jablonec ani Dačice, ostatně jak praví klasik, Ústí není Praha. (smích) Samotný závěr pak přinesl veleskok jednoho fanouška z pódia do hloubky nějakých čtyř metrů, tak doufám, že vše přežil ve zdraví. (Johan)
Večírek pro nedočkavé přilákal nečekaně vysoký počet lidí, takže si říkám, jak douho bude trvat, než se z úterý stane další festivalový den a z využitého prostoru další stage... Uvidíme. (Johan)
Fotky: Ignor
Podrobné reporty ze středy až soboty začneme zveřejňovat během týdne... Opět jsme nepsali online reportáž, ale každý redaktor zpracoval své dojmy nezávisle na ostatních doma. Takže si budete moci přečíst třeba zcela odlišné názory na některé kapely, třeba hodně podobné názory na některé kapely a o některých kapelách si nepřečtete nic (úsměv).
