Čtvrtek 15. 6. 2017
Úvodní festivalový den byl pro mne poměrně hektický, tudíž budou mé dojmy vyloženy jen v krátkosti. Po příjezdu (kterému předcházelo únavné stání v kolonách – tu silnici mezi Hradcem Králové a Jaroměří opravují už tak deset let, ne?) jsme byli hned svědky příjezdu i příletu záchranářských složek. Přeji brzké uzdravení zraněnému.
Další dojmy už byly příjemnější. Na Czech Death Fest jsem zavítal poprvé, chvála se ke mně ale v minulých letech nesla z mnoha stran. Nutno říci oprávněná – velmi příjemný areál hned vedle rybníka, rodinná atmosféra, ochotný pořadatelský tým a pódioví technici, jejichž servis mě až překvapil, když jsem přišel na pódium, měl připravený a nažhavený aparát atd.
Při přípravě na první vystoupení se STÍNY PLAMENŮ jsem alespoň zpoza pódia slyšel belgické black metalisty SAILLE, které si v klidu vychutnám za měsíc ve Volyni. I takto při neúplné koncentraci zněl jejich set velmi našlapaně, což mě vzhledem ke kvalitě nahrávek nepřekvapuje. Novinka „Gnosis“ se SAILLE opravdu povedla.
Se STÍNY PLAMENŮ jsme vystoupili v sedm večer, kdy ještě slunce mocně pralo na polovinu stage, takže warpaint byl během pár minut minulostí. Jinak ale nic nebránilo si koncert naplno užít, sound na pódiu byl perfektní a atmosféra též, za což všem velmi děkuji. Zazněly následující skladby: „Prach pro prach“, „Lesk mrtvých požárů“, „Síť meziměstských stok“, „Flexibilní stoka“, „Tajný plán“, „Zuřivý monolog Syna Poklopů“, „Plošná ratizace Plzně“, „Návrat Mistra“.
Po STÍNECH jsem se přesunul za druhé menší pódium (letos byly na CDF poprvé dvě stage) k přípravě na druhé vystoupení. Zpoza jsem chvílemi poslouchal brněnské ARCH OF HELL, jejichž moderní metal(core) s mužským i ženským zpěvem jde tak trochu mimo mě. To je však otázka osobních hudebních preferencí, ohlas pod pódiem měli výborný. Na hlavní scéně to poté odpálili domácí TORTHARRY a slovu domácí odpovídala i z dálky znatelná atmosféra – deathmetalové trio je zde v dobrém slova smyslu velmi populární.
Posléze jsme odehráli půlhodinový set s MALLEPHYR. I na druhém pódiu musím pět slova chvály na zdejší techniky (tentokrát z Polska), kteří se postarali o hladký průběh setu. Stejně tak na zvukaře, díky kterým bylo na pódiu slyšet vše potřebné. Hlavně ale chci znovu poděkovat všem, kteří se přišli podívat, neboť vytvořili fantastickou atmosféru. Díky! Taková vtipnější vložka: po naší žádosti o statické červené osvětlení nám jeden ze zvukařů sdělil, že bychom měli ohlásit při koncertu do mikrofonu, že jsme to chtěli sami a že osvětlovačům skutečně fungují veškerá světla. Při vystoupení jsem tak neučinil, tak alespoň teď v reportu (smích). Setlist: „Crushing the Paradise, Destroying the World“, „Womb of Worms I“, „Anti-Human“, „Assailing the Holy“, „Womb of Worms II“.
Následující ENTOMBED A.D. jsem viděl jen tak zběžně. Jejich současná podoba mi úplně nesedí, ale přišlo mi to lepší než třeba s BEHEMOTH, ABBATH a INQUISITION loni v Praze. Jen z dálky jsem také slyšel na menší stagi hrající NUCLEAR z Chile, jejich thrash metal zněl ale dost našlapaně, určitě zajímavěji než z desek.
Závěr prvního dne připravilo industriálně blackové duo GORGONEA PRIMA, kteří se vrátili k životu a pozvolna připravují nástupce již sedm let starého alba „Black Coal Depression“. Za jejich návrat jsem rád, podobně laděných formací v Česku příliš není. Asi zatím jediné letošní vystoupení se GORGONEA PRIMA povedlo, pro podobně laděnou hudbu mám určitou slabost, jež se prohlubuje občasným zkoumáním EBM vod. Ze zmiňované desky dvojice zahrála „Blast Furnace“, „Corroded Landscape“ nebo „Eclipsed by the Sun“, došlo i na EP „Behind the Border of Abnormality“ skladbou „Congregation of Anti-Life“ a představeno bylo několik kousků z chystaného počinu „Brownfields“. Zdařilý čtvrteční závěr, na nové album se těším.
Pátek 16. 6. 2017
V pátek jsem moc kapel neviděl. A zejména v některých případech mě to dost štve. Leč Démon Alkohol mi toho parného odpoledne přichystal pár pekelných lektvarů.
K pozdní snídani jsem si v poledne kromě satanských palačinek s malinovou náplní a čokoládovým topingem dal též pražské modernisty SOUL DECODER. Párkrát už jsem měl tu čest, většinou na společných akcích, takže pro mě pětice nebyla neznámá. Hudebně se prezentují mixem tvrdšího metalcore a melodického death metalu a ač to stylově není mým šálkem kávy, přesto se na SOUL DECODER vždy rád podívám. Hlavně proto, že jsou to neskutečně vyspělí muzikanti, ovládají své nástroje velmi umně a zároveň přirozeně a to je pak radost sledovat. Navíc kompozice nepostrádají určitou složitost a propracovanost, rozhodně nečekejte jen obyčejný metalcorový pidlikání.
DISFIGURED CORPSE scénu brázdí už pěknou dávku let, na kontě mají pět studiových alb, zda pracují na nástupci už sedm let starého „Human Corrosion“ ale netuším. Naživo to ale pětici potřísněné krví šlape, jejich mix old school death metalu a grindcore á la první desky NAPALM DEATH mě takhle při odpoledni bavil. Bez zbytečných zdržovaček to tam Slezané sypali a půlhodinka utekla jako nic.
Po probuzení to na menší stage zrovna odstartovali nizozemští DYSTOPIA, kteří pro mě byli absolutní neznámou. Škatulka „psychedelic black-doom“ ve festivalovém programu ve mně vzbuzovala zvědavost, z vystoupení jsem ale tak nějak rozpačitý. Na jednu stranu měla hudba DYSTOPIA silné momenty zejména v rychlejších blackovějších pasážích, avšak v určitých chvílích mi přišli Nizozemci trochu monotónní a některé zvraty black doom a naopak byly trochu krkolomné či nedotažené. Co mě navíc trochu zarazilo, že v některých pasážích obě kytary hrály spíše sekaný podklad a do toho se ozývala bzučící třetí kytara z playbacku – podle mě by lépe působilo, kdyby se toho zhostil jeden z kytaristů naživo. Celkově tedy trochu rozporuplná show, ale nemohu říci, že špatná.
Pátečním headlinerem byli norští blackjazzoví SHINING. V únoru měli vystoupit v Praze po boku THE DILLINGER ESCAPE PLAN, autonehoda v Polsku ale nakonec nedovolila kapelám dorazit. TDEP však bude možno vidět na Brutal Assaultu či posléze v hlavním městě a SHINING dostali prostor právě na Czech Death Festu. A pořadatelům patří velký dík! Norové předvedli přesně to, v co jsem doufal. Show dle očekávání táhl lídr, zpěvák, kytarista a saxofonista Jørgen Munkeby (který obohatil také několik IHSAHNových desek a dříve působil v JAGA JAZZIST), jemuž ale velmi zdatně sekundovala celá sestava precizních muzikantů. Hodinová přednáška perfektního muzikantství. Kromě toho ale SHINING disponovali ohromnou energií, Munkeby létal po pódiu a když vzal do ruky saxík, byl jsem v sedmém nebi. Skvělému vystoupení přispěl výborný zvuk i naprosto vhodně zvolená světelná show. Při skladbách jako „I Won’t Forget“, „Burn it All“ nebo „The Last Stand“ jsem si mohl urvat hlavu a když na závěr SHINING vytasili „The Madness and the Damage Done“ z mé asi nejoblíbenější desky „Blackjazz“, bylo vymalována. Paráda! Asi nejlepší kapela festivalu.
Závěr druhého festivalového dne znovu patřil elektronice. Tentokrát byl počet hudebníků na pódiu dokonce zredukován na jediného, jímž byl OTUS, jehož můžete znát jakožto kytaristu industriálně laděných MINORITY SOUND. Skryt na levé straně potemnělého pódia, zatímco uprostřed běžela chvílemi správně ohavná produkce, DJ OTUS ovládal pult a zároveň elektroniku občas prořízl kytarou či basou. Jediné, co bych mohl vytknout, byl trochu nevyvážený zvuk. Zatímco elektronika byla dost potichu (taková rychta přece musí být nahlas!), živé nástroje byly oproti ní dost napálené a přebíjely ji. I přesto jsem si ale půlhodinku užil a zatančil si. Pokud třeba tvoříte počítačovou hru a hledáte k ní vhodnou hudbu, OTUS by mohl být správnou volbou.
Fotky: Ignor
