První duben je oblíbené datum, řada kapel v tento den vydala nové album, asi nejpřekvapivěji však ASMODEUS. Klatovští do poslední chvíle své úmysly tajili a vytasili se s novým materiálem nazvaným „Oko Horovo“ bez „varování“, prý aby fanoušky překvapili aprílovým žertem a udělali jim radost. Tu ale nebude mít chudák Viktor Sodoma, jemuž je věnována nepěkná skladba „Prokletí Sodomy“, a aby těch překvapení nebylo málo, při prvním kontaktu s albem jsem řešil dilema - obal naznačuje, že jde o instrumentální nahrávku, protože v digipacku není uvedený žádný zpěvák; na druhou stranu ale obal obsahuje texty... tak aby se v tom čert vyznal. (úsměv)
Ale dost aprílových vtípků (taky už je květen...), „Prokletí Sodomy“ je pochopitelně věnováno jistému městu a zpěv taky nechybí, to jen perfekcionisté, za které ASMODEUS i vydavatele Berryho považuji, potvrdili přísloví, že i mistr tesař se utne. Ale jde o marginální věc, protože jinak je obal parádní. Pětipanelový digipack (vydavatel hovoří o osmipanelovém; v těchhle počtech aby se čert vyznal; leporelo se skládá z pěti tvrdých listů, takže má deset stran, k osmi se mi nedaří dopočítat, ani když chci - úsměv) vypadá luxusně, což je ostatně u Magického labelu pravidlo. O kresbu a grafickou úpravu se podruhé postaral Radovan Hrabý (poprvé byl jeho obraz k vidění na albu roku 2014 „Past na Davida Kleinera“), který odvedl výbornou práci. Titulka se mi líbí mnohem víc než prase na „Kleinerovi“, rybo-motýl je to sice svérázný, ale očím libý, i barevné řešení je příjemné. Vnitřní i vnější strany skládačky pak obsahují hlavně texty, nechybí ani všechny potřebné údaje týkající se nahrávky a civilně pojatá fotka kapely.
Kapely, která to po předchozím počinu nebude mít lehké. Překonat dech beroucí „Past na Davida Kleinera“ je takřka nemožné, takže se nabízí otázka jak z „toho“ ven. A řešení je možná překvapivé, ale jednoduché: přímočarou muzikou. ASMODEUS nahráli nejagresivnější album za posledních pětadvacet let, jen debutová „Prosincovka“ přinesla srovnatelně útočnou muziku. Řada skladeb tepe v hodně rychlém tempu, kytary vyřezávají ostré kontury, bicí s basou opravdu tvrdí muziku a Miloš za mikrofonem řádně zhrubl. To je prvotní dojem z nahrávky, jejíž poslech strašně rychle uteče, což je dáno hlavně tím, že trvá jen něco málo přes třicet minut a průměrná délka skladeb se pohybuje kolem tří minut.
Přiznám se, že mě ta tvrdost překvapila a že jsem několik počátečních (pravda, nepozorných, při nějaké další činnosti) poslechů trochu hledal ony skryté poklady, silné melodie, zpestřující prvky, kterými západočeští vždycky svou muziku šperkovali. Ale ony se postupně vyloupnou, jen to chce trpělivost a větší počet rotací kotoučku v mechanice, se kterými přijde zorientování se v nahrávce a parádičky začnou vyplouvat na povrch. V úvodní „Smečce prince Šavlozuba“ se ASMODEUS vydávají na darkmetalové území; ponurou kompozicí se proplétají zajímavé vyhrávky, ještě zajímavější je ale Milošův drsný vokál, který deklamuje text o nástupu vlády zla, přičemž příběh o smečce krvelačného diktátora se odvíjí na historicko-hororovém pozadí, i když můžeme najít i paralely se současným děním. Tato charakteristika víceméně sedí ke všem textům, které opět napsal Jan Petričko; tentokrát se vydal do dávné minulosti a umně proplouvá starověkými civilizacemi, tu Egyptem, tu Mezopotámií, tu Frýgií, cituje bibli a přidává strašidelné kulisy. Ty v titulním songu mi sice příliš srozumitelné nepřijdou, zato muzika je přímočará jízda, jedna z nejrychlejších na albu, zjemnění přichází jen s refrénem, který je tradičně chytlavý a zpívaný čistým hlasem, který je v kontrastu s ostřejšími vokály ve slokách. A vokální kouzlení pokračuje i v třetí „Fenix Schizofrenix“, kde bych vsadil na jiného zpěváka, protože do některých poloh se Miloš v minulosti ještě nedostal. V první chvíli mi připomněl Viléma Čoka, ale to, prosím, berte jen jako přibližné přirovnání. Každopádně jak tento zvláštní zpěv, tak následná recitace opět přispívají k barevnosti nahrávky, která postupně roste (nemyslím v průběhu materiálu, ale s rostoucím počtem poslechů) a rozkvétá, takže prvotní „nenadšení“ se postupně mění v nadšení.
První vrchol nastává, když se rozjede gothic/doomově laděná megahitovka „Parazit“, která disponuje krásnou ústřední melodií, spoustou kytarových vyhrávek a zase jinou polohou Milošova hlasu. A další petelice - „Kniha mrtvých“. Ta mi přijde jako typický ASMODEUS z období „Sabatu“ nebo „Řetězu“, střídají se v ní zemité pasáže s uhrančivým refrénem, navíc se objevuje docela svérázné preludování, které odlehčuje tísnivou atmosféru textu. „Prokletí Sodomy“ je nejrychlejší thrashová vypalovačka, kapela se s ničím nemaže a během dvou a půl minuty zadupe Sodomu do země. Takže je třeba se uklidnit, což „666 očí Satanových“ navzdory názvu obstarává ideálně, byť se nehraje pouze smířlivě, ale opět se střídají měkčí a tvrdší úseky, přičemž mně se zase do podvědomí zarývá melodický chytlavý refrén, místy až rozverný a veselejší, než by kdo čekal. „Midas“ je král... a asi nejméně nápadná skladba, alespoň do chvíle, než se objeví další silný refrén, jinak jde o poněkud složitější košatější záležitost, která by mohla padnout do noty fanouškům progresivních metalů. S podobně laděnou muzikou se ASMODEUS stěhují z Frýgie do sumerského města Ur a následně do další proslulé metropole, Ninive v Asýrii. V prvním případě jde o další svižnou jízdu s minimem zvolnění, ale zato se spoustou kytarových vychytávek a opět jinou polohou zpěvu. V druhém případě se opět neubráním srovnání s „Řetězem“ resp. „Sabatem“, našlapané party se prolínají s melodickými a je pozoruhodné, jak přirozeně ASMODEUS dokáží přejít z jedné polohy do druhé, žádná křeč, žádné nepřirozené střihy, vše na sebe plynule navazuje. Miloš opět zpívá civilně i strašidelně „vyhrožuje“, v závěru pak znovu vytahuje čokující výraz.
Už se pomalu bojím napsat, že se mi líbí zvuk, aby mě zas někdo nepoučoval. (úsměv) Ale mně se práce klatovského ExAviku líbí, přijde mi pěkně čitelná, zvuk dynamický, i když to je asi tím, že jsou bicí po zvukové stránce přesně podle mého gusta, tzn., že duní a nezní plechově.
Srovnávat novinku s předchozím opusem magnum nemá smysl, „Oko Horovo“ je úplně jiný příběh. Příběh, který určitě stojí za zvýšenou pozornost, protože srovnatelně kvalitních alb u nás letos moc nevyjde.
Seznam skladeb:
- Smečka prince Šavlozuba
- Oko Horovo
- Fenix Schizofrenix
- Parazit
- Kniha mrtvých
- Prokletí Sodomy
- 666 očí Satanových
- Midas
- V ruinách města Ur
- Černé vody Ninive
Čas: 31:45
Sestava:
- Miloš Bešta – kytara, zpěv
- Roman Houška – bicí
- Dalibor Hirič – basová kytara
- František Knetl – kytara
Hosté:
- František Pelíšek – klávesy
- Andrea Kohoutová – vokál (5)
www.asmodeus.info
www.facebook.com/asmodeuscz
www.madmusick.cz
8,5/10
