Jak to slyšel Coornelus:
Akce roku na Písecku. Minimálně pro mě ano. Dopředu dlouho avizovaný koncert, který obsahoval našlapaný line-up, jemuž vévodily dvě nejlepší slovenské kapely a to bez debat. (úsměv) Zahraniční hosty ČAD a CATASTROFY doplnili domácí vládci thrash metalu LAHAR a čím dál tím lepší plus mínus strakoničtí CONOPED.
Akce byla původně plánovaná do osvědčeného Papíráku, ale nakonec byla přesunuta do klubu Pí, což u kamarádů vyvolávalo podezření na průser. Jelikož se údajně v tomto klubu spíš než koncerty odehrávají noise párty, kde zkrotit zvuk je prý umění. Naštěstí realita byla úplně jiná a hned úvodní rozehřívači CONOPED měli zvuk jako lusk. „Konopníky“ jsem neviděl snad dva roky a o to bylo mé překvapení větší. Ta kapela šlape jako hodinky! Oproti dřívějším nevýrazným pokusům to kapele hrálo výborně, navíc každá skladba měla švih, obsahovala chytlavější pasáže a nezbytnou punkovo-hardcoreovou údernost s lehkou příměsí thrash metalu Songy, které trvaly něco mezi minutou až dvěma, dokázaly, už tou dobou dost příchozích lidí, nažhavit na věci další.
Set LAHAR byl tentokrát hodně očekávanou záležitostí, protože se odbyla premiéra s novým zpěvákem. Tento post je u kapely docela prokletý a na místě, které je nejviditelnější, je to obzvlášť citlivý bod. Minulost už ale ukázala, že kluci měli vždy pří výběru frontmana dobrou volbu. Když přišel po Kloučovi Banán, začala jedna jedinečná éra, ale s jeho odchodem se LAHAR vypořádali šalamounským řešením – angažováním Inyho, což nemohlo dopadnout špatně. Hůř na tom je nový člen – Růža. Sice to není žádný nováček (v jižních Čechách je známý z crustové smečky KUZIMU MABAYA), ale nastoupit do rozjetého vlaku po takových kultovních osůbkách na scéně není sranda. Klobouk dolů před Růžou, jeho vystupování a projev zapadly k LAHAR úplně přirozeně. Jeho agresivní řev se k thrashmetalové vichřici hodil dobře a i když mi občas přišlo, že byla kadence slov trochu zrychlenější, nebylo to vůbec na škodu. Zrychleně působila i zbylá čtyřka. Set odstartovala novou věcí, která rozhodně nepolevuje v razanci a tak byly všechny pavučiny v klubu vymeteny pod nátlakem syrových kytar a pak hlavně silně vytaženější basy a dvoukopákového náporu mistra Žrouta. Standardně silný set, po kterém následuje jen povzdech. Co takhle nějaká nová nahrávka? S novou krví v těle se to přímo nabízí…
Pro mě nejočekávanější kapelou byli ČAD. Tahle kapela si mě před lety obmotala kolem prstů a já jim žeru vše. Může za to celkový nadhled, úderná produkce, kde se crust, punk a metal zmutovaly v natolik svébytnou podobu, že takhle prostě hrají jen ČAD. A co na tom, že momentálně, no dobře už to nějaký rok bude, valí jen ve dvou. Jenže s takovým bubeníkem, jako je Valér, se to Pištovi machruje. Ale co by byli ČAD bez Pištových textů. Plné skvělých a hlavně trefných obratů. Od první skladby si zpíváte všechna slova a nemůžete polevit, ještě, že mezi songy hlavní principál mudrcuje a vytahuje z kapsy vtipné glosy, což mu jde stejně dobře jako všechno ostatní. Ta o tom zmrdovi Babišovi a song „Rabovačka“ byla hořce sladká, to nevymyslíš. Vezměte si ho zpátky na východ a udělejte s ním to, co s vařičem pika! A Pišta se projevil i jako věštec, protože jeho příběh o procházce po městě a nyní již vyhlášené písecké zmrzlině a následující sračce měl ve finále při setu CATASTROFY hnědou dohru. (úsměv) Nevím, jakou skladbu vyzdvihnout, protože co song to hit jak prase. Mohl bych jmenovat věci jako „Ťažký kov“, „Červy“, „Čertova kovadlina“ atd., ale to by padl celý playlist. V závěru nemohly chybět nezbytné nakládačky v podobě věcí jako „Konflikty“ nebo „Sekery a buzogáne“, které dokázaly z fandů udělat zvěř. Epic. Jako vždy.
CATASTROFY mám rád. Mám je rád pro jejich nadhled… opakuji podobná slova jako u ČAD, ale ono to tak je. Přitom CATASTROFY na to jdou po hudební stránce úplně jinak. Jejich thrash metal je také všechno, jenom ne obyčejný. Hudební postupy vypiplané do detailů, navrch okořeněné perfektním projevem zpěváka Borise. Ten od posledně odhodil prestige, džísku a vlasy. Nyní punkáč v červených keckách potvrdil, že je to další svéráz slovenského undergroundu. Vtipný týpek, kterých není nikdy dost, stejně jako kapela plný nadhledu a zdravého myšlení, o čemž svědčí texty, které stejně jako u ČAD nešetří vulgarismy, ale nikdy nechybí nosná myšlenka. Úvodní věc „Bastardi společnosti“ neustále považuji za jednu z jejich top věcí, stejně tak jako parádní „Já som spokojný“, opět velice chválím text. Jako odlehčení zafungovala skvělá stoner věc „Sekera je zákon“, která naživo nakládala. Závěr setu byl trochu poznamenán absencí basáka, který byl rád za to, že jsou hajzly hned za dveřmi. Vtipné vystoupení pro sto dalších lidí, ale co chudák Mifo... no vypadal, že to stihnul. (úsměv) Ve veselém tónu se nesl i úplný závěr, kdy došlo na legrácku „Krik a beznádej“.
A tak skončil koncert, který byl tak dobrý, jak jsem si představoval. Navíc akce byla nekuřácká, což byl luxus a díky moc pořadatelům za tento bohužel pořád ještě v dnešní době odvážný krok. Kapely se jevily ve vrcholných formách, plný klub, mosh, fans ve vzduchu, ranní bolest za krkem, vyřvaný hlas… večer bez konfliktů, já som spokojný!
Jak to viděl Johan:
6. květen jsem měl v kalendáři zaškrtnutý dlouho dopředu. Písecké thrashové večírky jsou pověstné, i když posledně to v Papíráku až tak slavné nebylo, až se vkrádala kacířská myšlenka, že už to s tím hlavním městem thrash metalu není tak žhavé. Ale slovenské kapely mi přišly o něco přitažlivější než ty české, protože tu nehrají tak často... Takže jsem čekal plný klub a pořádný běs.
Pořadatelé avizovali, že když přijde víc lidí, než je kapacita klubu, tak budou mít opozdilci smůlu, ale k tomu nakonec nedošlo, nějakých dvacet volných míst zůstalo, přesto lze hovořit o výborné návštěvě – ve finále počet platících přesáhl stovku, což je v dnešní době skvělé číslo.
Už na první kapelu se sešel slušný počet fanoušků, kteří byli svědkem jednoho z nejlepších koncertů CONOPED. Těm to od loňska šlape v mnohem lepším rozpoložení, všechno si pěkně sedlo, kapela si našla tvář, která je srozumitelná a ač nejde o nikterak složitou muziku, o zajímavé nápady v ní není nouze. Takřka každý song disponuje nějakým chytlavým motivem, který má hitové ambice, a když se přidá výborný zvuk, je o dobrou zábavu postaráno. Líbí se mi i to, že basa dostává prostor ke krátkým vyhrávkám, a taky že je v soundu kapely krásně slyšet, samozřejmě když je zvukař člověk na svém místě... Ideální start večera.
LAHAR jsem viděl v Píčku ještě s Kloučou s mikrofonem, pak s Banánem, potom s Inym, odteď se na frekventovaném postu bude potit Růža. A opravdu potit, protože frontman jedné z nejdivočejších kapel se musí na pódiu nebo pod ním pořádně otáčet. A to Růža při premiéře zvládal na jedničku. Ani chvíli nepostál a divočil pod pódiem jako nespoutaný živel, podobě se chovaly i přední řady, které rozjely pořádný kolotoč. Někteří jedinci se ocitli nad hlavami kamarádů, Coornelus dokonce prolil několik kapek vlastní krve, to když se ukázalo, že nábojový pás kolem Peťanova pasu je složený z ostrých nábojů. (úsměv) To, že mě právě tihle dva experti bafli a začali nosit na rukou, je pěkná lotrovina, po které jsem došel k závěru, že „jak sem starej, tak blbý mam kamarády“. (smích) A poděkovat musím hlavně Ráďovi, který se během celého večera projevil jako bájný Atlas, který na svých rukou podržel i Peťana, nebo později Coorneluse a Aleše z KAOSQUAD. LAHAR přehráli prověřené šlágry, přičemž největší divočina se tradičně rozpoutala na „Řecko“, došlo i na „Neviditelnou frontu“ nebo „sevřené ruce, zaťaté pěsti“ („Déšť), v závěru pak zazněla novinka „Démon“. LAHAR bavili obecenstvo i sebe, vedle zpěváka se jako největší divoch projevil Skalík, který se s basou taky vydal pod pódium, kde propotil triko skrznaskrz.
ČAD jsem neviděl docela dlouho, naposled tuším v Českých Budějovicích, kde už hráli ve dvou, což je při mateřských povinnostech basačky běžné i dnes. Ale i ve dvou se dá dělat pěkná rotyka, a to ještě Pišta „sliboval“, že příště dorazí jen Tornád. Nejspíš by to taky stálo za to, protože sledovat tohohle „blázna“ je podívaná, která neomrzí. ČAD servírovali jeden šlágr za druhým, Pišta bavil přítomné svými tradičními proslovy, v nichž se na můj vkus pičuje až moc, ale jinak je to vtipné a zamyšlení hodné zároveň. Kapela valila, lidi blbli, ty největší divočáci vyzpěvovali hitovky jako „Červy“, „Sklenená veža“, „Skaza“, největší kotel se rozvařil při velehitu „Sekery a buzogáne“.
Závěr patřil zbojníkům apokalypsy, kteří pokračovali v rozjeté pařbě, kterou rozjely předchozí party. CATASTROFY jsou hraví jako koťata, samý vtípek, samá legrácka, ale i v těch veselých textech se nachází nějaké ty hořké přesahy. Kapela šlapala jako dobře promazaný stroj, lidi pořád měli dost energie na hovadiny, přední řady si s Borisem notovaly hity jako „Ančine cecky“, „Ne detskej oslave“, „Kazimír“ atd. Na česko-slovenské thrashové scéně patří CATASTROFY mezi nejvýraznější party, což dokládají na každém koncertu, který je u nás na jihu svátkem. A jsou za svá vystoupení nošeni na rukou, tedy alespoň zpěvák, který se taky proletěl nad hlavami. (úsměv)
Parádní večírek navíc skončil v krásnou hodinu, v půl dvanácté bylo po všem, žádné průtahy, všechno běželo jako na drátkách a tak jsem doma před půl jednou zalehl s výborným pocitem. Jen víc takových akcí, řeklo by se, ale na druhou stranu už euforie z před tří let začíná trochu mizet, příznivců rambajzu začíná ubývat, pro mladé to nejspíš byla móda a my „starci“ to taky donekonečna „zachraňovat“ nebudeme... i když... dokud to půjde, tak budeme!!!
Fotky: Skalík, Syky
Sykyho videa:
- CONOPED
- LAHAR
- ČAD
- CATASTROFY
