„Naděje je tou nejkrutější emocí, kterou zažíváme. Prodlužuje naše utrpení. Neexistuje žádná lidská bytost, jež by vhozena doprostřed oceánu nebojovala o přežití. Když logika a racionalismus selžou, naděje nás přesto nenechá důstojně zemřít.“ (Static, MORD'A'STIGMATA)
První poslech a už s ním se dostavily podivné dojmy. Ta deska v sobě má mnohem víc, než se možná zprvu zdá. Cítím z ní určitou beznaděj, ačkoliv se jmenuje úplně naopak - „Hope“, tedy „naděje“. Ač jsou některé party jednoduché, přesto mají hloubku. Znovu se potvrzuje skutečnost, že atmosféra je u hudby nesmírně důležitou věcí, u daného žánru řekl bych až nepostradatelnou. A už po tom prvním poslechu jsem věděl, že se chci o desce a rozpoložení, v jakém vznikala, dozvědět víc. Výsledek můžete vidět v sekci Rozhovory.
Pokud si pustíte první počiny MORD'A'STIGMATA, pohltí vás lavina technického a často krkolomného black metalu. S deskou „Ansia“ (2013) ale polská skvadra prošla výraznou žánrovou změnou, ponořila se do vod (post-)blacku s příměsí doom metalu, což prohloubila na EP „Our Hearts Slow Down“ (2015) a novince „Hope“, kde je ono zpomalení ještě markantnější. Kariéru kapely jsem sledoval téměř od začátku, album „Antimatter“ z roku 2011 u mě zůstává asi nepřekonáno, avšak ani po zmíněné proměně jsem na MORD'A'STIGMATA rozhodně nezanevřel. V obou stylových polohách totiž Poláci stvrzují svoji kvalitu a hudební vyzrálost.
„Prožil jsem silnou neurózu a deprese, které ze mě téměř vysály život. V letech 2012–2013 bych nebyl schopen hrát zuřivou a agresivní hudbu. Začal jsem v té době hudbu využívat jakožto formu meditace, jež na mě má skutečně uklidňující účinky. Tímto experimentem vznikla 'Ansia'.“ (Static)
Nic nepopisuje „Hope“ lépe, než slova vyřčená jejím samotným skladatelem. Oproti minulosti, kdy MORD'A'STIGMATA tvořili z velké části společně, novinka je výsledkem chmurného období kytaristy Statica. Skrze čtyři dlouhé kompozice z většiny dosahující stopáže nad deset minut se pokusil vyjádřit své pocity a z toho, jak na mě „Hope“ působí, si troufám usuzovat, že se mu povedlo do tvorby přenést kus vlastního já.
Jako vždy, i tentokrát poslouchám recenzovanou desku i přímo při psaní a chvílemi se přestávám dívat do obrazovky, nořím se do hlubin, v nichž proběhne mráz po zádech. MORD'A'STIGMATA na to už nejdou cestou rychlých temp, zběsilých pasáží, nečekaných změn. Celá deska se pohybuje v pomalých a středních intencích s jen občasným odbočením k lehce vyšším otáčkám. Čtveřice se nebojí ani téměř zastavit, aby vzápětí nechala prostor výhradně rytmické sekci (v titulní „Hope“), občas si s bicími zakoketuje kytarová vybrnkávka či melodie, letmo dojde i na čistý zpěv či klávesové podbarvení.
Vzhledem k délce kompozic možná někoho napadne, zda opravdu obsahují dostatečné množství nápadů, aby si takovou stopáž obhájily. Ač jsou některé pasáže dost repetitivní, jen pozvolna se rozjíždí, nemohu u jediné říct, že by na desce byla zbytečně. Možná jsou některé silnější než jiné, jinak ale do sebe vše zapadá, skladby volně plynou a hlavně působí na emoce. Tady se opravdu nejedná o technickou hitparádu, skrze kterou by MORD'A'STIGMATA chtěli ukázat svoji zručnost (o které jinak není pochyb). Na albu se ani nijak výrazně neprolínají jednotlivé kytarové party, vše je tak nějak přehledné, jasně dané. Při poslechu tedy nerozplétáte jednotlivé střípky mozaiky, vlastně by se dalo říci, že je počin dost přístupný. Hlavním poselstvím „Hope“ je temná, depresivní aura. Nevím, zda je to současným rozpoložením, ale žeru jim to.
Tím ale neříkám, že je „Hope“ bezchybným albem. Určitě by neškodilo občas do toho takříkajíc říznout, trochu skladbu oživit, nakopnout a pak se třeba vrátit do zajetých kolejí. Trochu mě i štve velmi podobný začátek „To Keep the Blood“ a „In Less Than No Time“. Při nepozorném poslechu mohou možná kompozice trochu splývat, ale chce to čas a péči a výsledek se dostaví. Deska totiž vygraduje s již zmíněnou „In Less Than No Time“, jejíž druhá polovina je hlavně díky kytarovým melodiím naprosto perfektní a jen škoda, že úplný závěr zanikne ve fade outu. Ta pasáž by si zasloužila doznít!
Vyzdvihnout lze zdařilou produkci ze Studia 67, o níž se postaral Dominik Burzym. Kytary bych možná malinko „zjemnil“, když dojde na osamocenou melodii, aby více hladily než řezaly, jinak v pořádku, stejně tak bicí, zejména přechody jsou hodně masivní. Ionova basa na „Hope“ rozhodně není jen do počtu, v mixu jí byl věnován výrazný prostor a například výjezdy ve sloce „The Tomb from Fear and Doubt“ devastují. Profesionálně odvedená práce.
Jak už jsem řekl, „Hope“ není genialitou a v diskografii MORD'A'STIGMATA možná nalezneme i větší klenoty, je však deskou zdařilou a emotivní. Možná na ní nahlížím trochu jinak po rozhovoru se Staticem, každopádně mě dokázala chytit za srdce a už ji nějakou dobu protáčím. Doporučuji tak ale činit ve správném rozpoložení, jen tak při zběžném poslechu může působit monotónně a ne až tak zajímavě.
Přesné hodnocení: 7.5/10
Seznam skladeb:
- Hope
- The Tomb from Fear and Doubt
- To Keep the Blood
- In Less than No Time
Čas: 44:25
Sestava:
- Ion – vokál, basa
- Static – kytara
- Golem XIV – kytara
- DQ – bicí
https://mordastigmata.bandcamp.com/
http://www.paganrecords.com.pl/
