Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?
Honza Štok: STEELFAITH jsme společně s bubeníkem Skaldou založili koncem roku 2006. Znali jsme se pár měsíců, já tehdy hrál punk, Skalda nehrál zrovna nikde a vzhledem ke stejnejm vzorům a neskutečně super symbióze co se hudby i lidskýho charakteru týče bylo založení kapely jen otázkou času. Jak název "Ocelová víra" vypovídá, byli jsme tehdy mladí, naivní a kovaní metalisti a tehdejší tvorba á la Judas Priest s tím názvem korespondovala, ale dneska je to trošku jinak. Dospěli jsme (trochu), ostříhali se, zkrátili pětiminutová sóla na polovinu a občas i vynecháme šlapákovej kulomet :) Každopádně, to ocelový srdce tam pořád někde buší..
Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Miri Holemá - zpěv, málo let :). Zpívání se věnuju už 25 let. To zní děsně, co? Pravdou je, že prvních 11 let ve mně vypěstovalo lásku a zároveň závislost na muzice. Tyhle roky mě naučily sdílet radost z výsledků a spolupracovat. Po nich jsem si dala pauzu, díky které jsem zjistila, že bez muziky to prostě nejde. A tak přišla první kapela Safrafix, kde jsem zpívala 3 roky, pak se přidala Skažená Skarlet (fakt se to takhle píše), s tou jsem trávila sedm let, téměř souběžně Steelfaith, kde už jsem osm let a jako poslední se přidala Toska.
Honza Štok - kytara, zpěv, 27 let, aktivně od 12 roků. Dříve Chlíwek, Independent Sunset a Bestila. Dnes kromě SF také Krleš a Synové výčepu.
Ondra Vašaš - 25 let. Na kytaru hraju od 15 let a dlouhodobě jsem působil ve své první skupině Gun Joking. Jako kytarista jsem pár let působil v doom/death kapele Enemist a jako vedlejší projekt mě zabavuje pop/folkové akustické duo Šavlozubý Ponožky.
Ondra Hovad - baskytara, 22 let, aktivně od 14 roků. Před SteelFaithem jsem hrál na kytaru v kapele Wooden Stick.
Jirka Skalický - bicí, 31 let, aktivně od 17 roků. Začínal jsem v punkrockové Kapelární Elevaci, potom chvíli v projektu May-Day, což byla taková "Himárna", přičichl jsem i k death metalu, ale to asi ani nestojí za řeč. Potom už jsme založili Steelfaith. Souběžně s nimi jsem ještě bouchal pál let v Bestile, což bylo takové hard n' heavy.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni a jakým způsobem jí šíříte?
Ondra Vašaš: Natáčení probíhalo v létě roku 2016 v Barn Studios Dana Frimla (Mean Messiah). Byla to velká škola a celou kapelu to posunulo hodně dopředu. Určitě jsme s výsledkem maximálně spokojeni. Po stránce zvukové i hráčské. Od Vánoc si posluchači mohou CD objednat poštou přes e-mail steelfaithcz@gmail.com, pokud preferují digitální médium, tak přes stránky Supraphonu. Samozřejmě album prodáváme i na koncertech.
Posílali jste nahrávku někam na vydavatelské firmy, případně kam, jaká byla/nebyla odezva?
Ondra Hovad: Nad tím jsme zatím neuvažovali, ale můžeme to zkusit, za zkoušku nic nedáme.
Texty – proč jste rozhodli pro češtinu, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Jirka Skalický: Texty píšu já a čeština je nám zkrátka bližší, zas tak velké ambice na zahraniční scénu nemáme. Naše texty jsou asi trochu jiné, než je v tomto stylu běžné. Rytíře, draky a podobné klišé tam (dnes už) nenajdete. Jsou hlubší, složitější, většinou temnější a zabývají se často psychologickými otázkami, vztahy, ale i mystikou. Pro mě je nejsilnější text "Dokud máš čas". Je o zásadní vnitřní přeměně člověka, kterou v životě zažil, nebo zažije asi každý. Nejemotivnější text má pak asi "Neutíkej". Je o střetu vysněného láskyplného života s realitou, končící vraždou a sebevraždou. Takže romanťárna. Tématicky je album částečně koncepční a jak už název svědčí, je textově laděné trošku ateistickým směrem.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Ondra Vašaš: Logo jsme si nadesignovali sami a použili jsme ho už na předešlém EP 2014. O obal na "Propustku z nebe" se postaral grafik Jan Murga z Liberce (kapela Madafaka) a jsme s ním velice spokojení. Grafika a design jsou určitě důležité věci a na první pohled si člověk může udělat obrázek - důležité však je, co se skrývá za tím vším a zda posluchače zaujme samotná hudba.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Miri Holemá: Já asi vyloženě vzory, kterých bych se držela, nemám. Je pár lidí, který obdivuju a strašně se mi líbí, jakým způsobem dělají to, co dělají, příkladem by mohl být Serj Tankian nebo naše Marka Ribin v Gaia Messiah (jejich loňský koncert v Akropoli byl nejlepší, co jsem zažila).
Honza Štok: Moje největší srdcovky jsou Beatles, Jirka Schelinger a Master´s Hammer. Zajímavá kombinace, co? (úsměv) Miluju hlavně art rock 70. - 80. let (Progres 2, Framus 5, Flamengo, Blue Effect, Jethro Tull, Queen, Pink floyd..), pak takovou tu povinnou klasiku Accept, Metallica, Judas Priest, Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath, Malmsteen.. Z modernějších Avantasia, Edguy, Gamma Ray a samozřejmě Helloween. Můj kytarový vzor je Stanislav Klásek Kubeš, člověk, co složil "Jsem prý blázen jen" nebo taky "Jahody mražený". Neskutečně nedoceněnej kytarista..
Ondra Hovad: Moje srdcová kapela jsou Iron Maiden, v které hraje můj vzor Steve Harris. Do naší tvorby se snažím brát inspiraci z kapel DragonForce, Avantasia, Avenged Sevenfold aj.
Jirka Skalický: Moje bubenický modly jsou asi nejvíc Bill Ward (Black Sabbath), Scott Travis (Judas Priest) a Aquiles Priester (Angra, Hangar..). Ti mě nejvíc ovlivnili a inspirovali.
Ondra Vašaš: Těžko specifikovat. V hudbě žádné zábrany nemám a tudíž mě inspiruje vše, co zrovna poslouchám. Od barokní hudby, přes elektro, až po technický death metal. Jako svoje hlavní kytarové vzory můžu rozhodně uvést - Yngwie Malmsteen, Marty Friedman a Michael Amott.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Mirka Holemá: Koncertů máme za sebou bezmála 150. Který byl nejpovedenější, to asi nejsem schopná zodpovědět. Záleží na tom, jak se na to budeme dívat. Festivaly mají svoje - hodně lidí, obrovský prostor, energie, která lítá na všechny strany. Asi za sebe bych řekla, že nejvíc euforie ve mně ještě dlouho zůstává z koncertů v malých klubech, kde se ta energie tak nějak nakumuluje, odrazí a vrátí zpátky.
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Jirka Skalický: Za sebe si myslím, že s nějakou masivní expanzí ven se v dnešní době asi moc počítat nedá. To by asi kapela musela přijít s něčím fakt unikátním a přistupovat k muzice jinak než my. Nicméně nějakýmu tomu občasnýmu hraní třeba v Německu bychom se určitě nebránili. Tím spíš, když je to líheň našeho stylu. V dřívějších dobách jsme měli i nějaký písně v angličtině, ale pak jsme od toho upustili. Myslím, že každej máme s tou muzikou už nějakou zkušenost a stojíme nohama na zemi.
Plány do budoucna...
Ondra Hovad: Než jsem se před pár lety stal členem, tak jsem byl velký fanoušek STEELFAITH a musím říct, že za tu dobu kapela učinila velký pokrok v ustálení žánru a v kvalitě muziky. Nebojím se říct, že jsme ve skvělé kondici a rozhodně v tomto vývoji a zdokonalování chceme i nadále pokračovat. V nejbližší době se budeme soustředit na propagaci debutu a co nejvíce koncertovat, pak začneme pracovat na novém videoklipu. Chystáme také oslavu 10 let existence, při které se bude křtít naše nově natočené CD, která by měla proběhnout na jaře a budeme rádi, když dorazíte!
