Na akci jsem vyrazil s předsevzetím, že report psát nebudu, protože o třech kapelách už jsem napsal vše, co bylo možné a možná i něco navíc (smích) a jen bych se opakoval. Ale později se ukázalo, že přece jen k nějakým změnám došlo a tak jsem se rozhodl pro krátký a stručný reportík (smích). Nestihl jsem vzít foťák, omluvte tedy absenci fotografií – po celodenním výletě jsem dorazil domů ve 20:10, ve 20:15 už jsem seděl s Davidem v autě a po vyzvednutí Immortala jsme pelášili ke Klatovům, abychom stihli začátek.
Ten byl avizovaný na 21. hodinu, ale pořádající ASMODEUS na nás počkali (smích) a začali o 15 minut později. A s nepříjemným překvapením, kterým byl nepříliš kvalitní zvuk. Střelnice většinou bývala zvukově ošetřena na výbornou, ale tentokrát zvukaři nějak tápali. Možná za to mohla i menší návštěva a nedobrá akustika poloprázdného klubu. Milošova družina i přesto odehrála kvalitní vystoupení, ve kterém nechyběly prověřené hitovky Hodina štíra, Turisté smrti, novější Zánik domu Thrasherů a Toccata Da Orléans i letité Panoptikum nebo Svině na grilu z bokovky A+.
Středočeská progresivně metalová kapela se španělským temperamentem, dálněvýchodní melodikou a keltskými kořeny CRUEL pro mě byla hlavním důvodem cesty do Klatov. Album Ekvilibrium považuji za nejlepší tuzemskou nahrávku roku 2008 a byl jsem notně natěšený na živé provedení a zvědavý, jak zvládne Marek kytaru i klávesy. A poradil si fikaně. Jen to vypadalo trochu nepatřičně, když se na krku pohupovala kytara a hrálo na klávesy. Cruel přehrál nejvýraznější skladby z Ekvilibria, z nichž hlavně Gambit nebo Maroko II zněly parádně. Největším luxusem ale byla skladba Matador. „Jak Pyrenejských hor duše má se dotýká“ – jedním slovem nádhera. A nesmím zapomenout na překvapení, které mi Cruel připravili. Měl jsem za to, že většinu skladeb zpívá Marek, ale jaký to omyl. Většinu vokálů obstarával kytarista Pavel a že má tedy v hrdle poklad. Výborná kapela, parádní instrumentální výkony (před basákem klobouk dolů), zvuk se mnohem vylepšil, ale odezva z publika hodně vlažná. Nechápu...
PENTAGON konečně stabilizovali sestavu a už přes rok hrají ve stejném složení. Díky tomu postupně vznikají nové skladby a Pentagon prý také chystají album (které vyjde ještě letos). A že na něm bude zhudebněná báseň S. K. Neumana Žalm 1919, o tom nemůže být sporu. Jediná česky zpívaná skladba se kapele moc povedla. Zazněla i nějaká novinka, jejíž název jsem promptně zapomněl, zazněla i letitá Jump In The Fire a Pentagon si své vystoupení užili, stejně jako pár divočejších fanoušků v první řadě.
Překvapivě největší odezvu ale sklidila až poslední kapela. Většina fanoušků si počkala do jedné po půlnoci a na MORTIFILII se rozjela největší divočina. Pánové dobře věděli, co na rozjařené mládežníky platí. Christhunt, Just Funny Day, Arrival Of Messiah – toť největší pecky z nabušeného setu. Návštěva se nakonec usadila na šedesáti platících, což vzhledem k nedalekému vystoupení Arakainu brali pořadatelé jako úspěch. Já za větší úspěch považuji fakt, že dorazila řada hodně mladých, náctiletých fanoušků.